Souhrn rekonstrukce v roce 2018

V roce 2018 se práce zase výrazně rozhýbaly. Interiér vejminky včetně nové koupelny je téměř dokončen. Pokračujeme v omítání konopnou omítkou, na podzim má statek konečně novou štítovou fasádu i na hlavní budově. Na pozemku byla vyhloubena vrtaná studna pro pitnou vodu. Proběhly také dvě pracovní brigády, jsou v samostatných zápisech.

Jedna z „omítacích part“: Adéla Degtěvová, Marta Veselá Jirousová a Daniel Degtěv, Jirousův syn.

Květen: Pracovní víkend s Ivetou

Protože jsem plánovala v létě udělat zbytek štítové fasády a poslední práce na fasádě probíhaly v roce 2014 (Stavební konopná dílna), potřebovala jsem si zopakovat postup práce s konopnou omítkou, abych pak mohla dělat sama a učit to druhé. Přijela Iveta Marková, lektorka konopné dílny, všechno vysvětlila, udělaly jsme spolu za dva dny kousek fasády do dvora. Postup byl trochu jiný, než v roce 2014, kdy jsme dělali průčelní fasádu vejminky. Pokud by někdo chtěl též pěknou konopnou fasádu, tady je recept:

Vydrápat hýbající se kusy omítky a ostříkat pořádně vodou.
Ošpricovat hodně řídkou směsí vápna, písku a cementu (konzistence tekuté smetany). Poměr: 2 cementy, 5 vápen, 5 písků. (Na to je nejlepší špricovací strojek.)
Nahodit omítku. Poměr je měřený na kýbly: 1 a ½ kýblu vody, 2 kýbly vápna, 2 malé fanky cementu, třetina fanky hydraulického vápna Tradical. Počkat až se to rozmíchá. 1 kýbl písku. Počkat. Nakonec 3 kýble pazdeří. Když se chce malta víc zhutnit, aby to víc mazlalo, přidáme vápno. Když je malta moc hustá, přidáme vodu.
Nabílit to vodou s vápnem: ½ kýble vody, 2 fanky vápna. Natřít štětkou. (Nemusí se to nutně bílit, např. vejminka vůbec obílená není).

Srpen, září: Rekonstrukce štítové fasády

Oprava štítové fasády hlavní budovy (tj. levé fasády z pohledu z návsi) probíhala od konce července (29. 7.) do 19. září. K opravě byla použita omítka z konopného pazdeří, stejně jako na vejmince v roce 2014. Náklady byly velmi nízké, práce nic nestála, dělalo se svépomocí, spotřebovalo se asi 17 pytlů vápna, 3 pytle cementu, konopné pazdeří stálo i s dopravou kolem 3000 Kč.

Průběh práce: Lešení postavil Jarda Prokůpek (s mojí drobnou pomocí), omlátila jsem omítku a našpricovala zeď, první den nahazování konopné omítky přijeli na pomoc Honza Bauer a jeho sestra Romana, takže se udělala větší plocha. 8. srpna přijela na odpoledne sestra Marta a její manžel Radek, také bratr Daniel se ženou Adélou. Situace, kdy na lešení nahazovali omítku tři Jirousovi potomci byla celkem pamětihodná. Dva dny jsem pracovala na fasádě s brigádníky z Olomouce, díky patří hlavně Jiřímu Michalíkovi řečenému Démon a Jakubovi Fischerovi. Brigádníci (Ivo a Démon) pak také začali otloukat čelní zeď (ze dvora). Posledním účastníkem opravy fasády byl návštěvník hostiňáku Jan Hubík, který psaní své diplomky proložil nabílením hotové fasády.

V ostatních dnech jsem pracovala sama, postupně nahazovala omítku až nahoru, pak jsem začala dělat šambrány (ty rámy kolem oken), to nakonec trvalo skoro nejdéle, je to piplačka, musejí se udělat nejdřív dřevěné rámy, pak se rukama modeluje šambrána z jemného pazdeří (jemnější než na klasickou omítku), pak se dá rám pryč.

Výsledek je myslím velmi pěkný, fasáda je zářivě bílá, což je tím vápnem, zároveň působí, jako by byla na statku víc než 100 let, struktura je příjemně nerovná, i šambrány prozrazují ruční výrobu. Průčelní zeď jsem nechala na příští rok, zůstala omlácená a ošpricovaná na bílo, takže to jakž takž vypadá… V létě příštího roku budu také pokračovat fasádami uvnitř dvora. Do výklenku bylo umístěno dřevěné sousoší svaté rodiny prchající z Egypta nalezené na půdě statku a pocházející z rodného domu Juliany Jirousové ve Staré Říši.

Pokud to někoho zajímá detailněji, může si přečíst úryvky z mého deníku. Práce na fasádě, většinou o samotě a v srpnových vedrech byl jeden z nejkrásnějších zážitků mého života a dělala jsem si o tom podrobné zápisy.

Únor: Prokácení dřevin a dokončení zarovnání terénu

Poté, co bylo na základě projektu jasné, kde bude co růst, důkladně se prokácely náletové dřeviny v pravé části dvora. Ta byla tak zarostlá, že většina návštěvníků ani nepostřehla, že tam je nějaký pozemek. Vznikl velký plac, kde jsem si založila zahrádku. (Tento rok jsem poměrně úspěšně pěstovala dýně hokaido, ačokči, divoká rajčata, mangold, cibuli, vše se celkem urodilo i v těch vedrech. Výpěstky jsou k dispozici i návštěvníkům hostiňáku).

Nechala jsem také vybagrovat obrovský nános suti z ruin bývalých stájí, takže se uvolnilo místo pro budoucí „romantickou ruinu“, také před stodolou byla odvezena mnohaletá obrovská hromada suti. Všechny práce týkající se zarovnání terénu jsou tedy konečně hotovy. Vzadu za zahradou se mnoha vleky suti zavezla taková ta „proláklina“ ke stodole.

Rekonstrukce interiéru vejminky

Na podzim 2017 i celý rok 2018 se intenzivně pracovalo na dokončení rekonstrukce tzv. vejminky. Práce na dokončení chodby a koupeny převzala nová parta: Láďa Ryšavý a jeho pracovníci z Třebíče. Láďa je můj spolužák z Telčského gymnázia a má stavební firmu. Hypotéku mi sice odmítli, podařilo se mi však získat maličkou půjčku (200 000), která ale na dokončení rekonstrukce téměř stačila (chybí jen strop v chodbě a kuchyňská linka). Kromě kompletně zrekonstruované obytné místnosti vznikla v chodbě i nová koupelna.

V interiéru je pohovka, moderní sporák na dřevo KVS Moravia (to je tak dokonalý výrobek, že ani nelze popsat, jaká radost je v něm topit a vařit na plotně), chybí ještě stůl, police na knihy a kuchyňská linka. Strop je nový, dřevěný, podlaha také nová, s dlažbou. Domek bude oddělen od zbytku dvora zídkou, bude mít vlastní vchod, předzahrádku s květinami a malou zahrádku na dvoře. Nová koupelna vybudovaná v bývalé otevřené chodbě bez dveří, je žlutočerná, maličká, ale vše se tam vešlo: záchod, sprchový kout a umyvadlo.

Zahrádka před vejminkou už začíná nepatrně vypadat jako venkovská zahrádka. Kvetou tam např. čtyři keře růže Alba maxima, kterou vysadili ještě původní majitelé, Chalupovi. Růže je velmi vitální, takže se rozšířila do prostoru. Trvalková výsadba bude doplněna, až se podaří udělat plot. Zatím jsem se sestrou Martou zasadila tři kusy japonských pivoněk.

Červenec: Vrtaná studna

Velkým úspěchem je vrtaná studna. Jak známo, stav vody v ČR se zhoršuje, v Prostředním Vydří stále častěji dochází k vysychání studní. Není zde vodovod (a nebude), většina domů má vrtanou studnu, protože většina klasických studní včetně té na statku je znečištěna splašky z pole. Po delším zvažování jsem vybrala firmu Aquaservis, která prováděla ve vsi už několik vrtů, a 29. srpna byla na dvoře (za ořechem, v zadní části dvora) vyvrtán 36 metrů hluboký vrt o větším průměru, než si lidé kvůli snaze ušetřit obvykle nechávají dělat, tj. vrtaný průměr 220 mm, šířka pažnice 140 mm.

Vytryskl mocný pramen a skrápěl zahradu, byla to až zázračná podívaná. Vrtaři měli také radost, říkali, že takový vrt už dlouho neviděli, prý ani nebudou dělat čerpací zkoušku, protože se to vyčerpat nedá. A prý by to mohlo zásobovat půlku vsi. Takže toto považuju za malý (či spíše velký) zázrak. Pokud někdy v budoucnu dojde ve vsi voda, zde bude zdarma. Voda patří všem.

Vrt byl samozřejmě hodně drahý, 70 000 Kč. Jsem ovšem přesvědčena, že zrovna tohle je investice, na které nemá smysl šetřit. Vrt se zatím čistí (byl téměř čistý už po pár spuštěních čerpadla) a příští rok je třeba ho ještě napojit na rozvod vody. Ale hlavně, že je!