Brňáci „s vínem a poezií“ na brigádě. Září 2021

Zářijová parta tady byla už poněkolikáté. Tentokrát přijeli Aneta, Daniel, Anička s Vojtou, Ester, Pavel, a zase taky Lucka, která tu s nimi byla úplně poprvé. Vynosili jsme na půdu všechnu izolaci a uklidili dřevo do dřevníku. Bylo úžasné zářijové počasí, pravé „svatováclavské“, asi jeden z posledních slunečných víkendů.

Pátek 24. září

Stavuju se v Telči pro Jakuba. Ráda ho vidím, cestou jsem musela obligátně vylíčit své trápení (…) a Jakub zase vylíčil to svoje (…) Přijíždíme na statek nějak před osmou a kupodivu tady nikdo ještě není. Frodík zkoumá situaci a Jakub taky, prohlíží si sednici, novou podlahu ze smrkových fošen. Rychle jsem ještě umyla záchod. Pak se usazujeme na zápraží a povídáme. Jakub mi velmi zaujatě líčí, že si konečně teda koupil ten novej foťák-kameru. A vypráví, jak bude postupovat v tom dokumentu. Bondyho dílo přirovnává k nějakému skrytému prameni v řece, napadlo ho to při procházce v Brně. Těší mě, když takhle vypráví.

Účastníci brigády pak příjíždí nějak kolem půl deváté. Děláme oheň, oni pak narazili bečku, kterou přivezli. Já ale už piju víno. O mámě jsem jim sdělila situaci. Jakub představil ten svůj projekt, měl k nim takovou řeč celou, přišlo mi to pěkné a profesionální. Jen Dan nesouhlasí s natáčením, tak ho Jakub vystřihne. O úmyslu se sednicí mluvím. Lucka vypráví, jak jezdí pořád do věznic a zpívá a hraje tam vězňům, pak o projektu pro oběti a pachatele, jak se vzájemně setkávali. O smyslu trestu. O Danovi nebudu nic psát, protože nevím, jestli smím. Aneta má novou práci, mění advokátní kancelář, rodinné právo nikdo nechce dělat. Lucie dělá masáže, měla taky svatbu. Adam a Klaris se taky asi před týdnem vzali, ale nepřijeli, jsou zrovna nemocní. Ve 12 jdou někteří spát, já kousek po 1, jdu pro Froda dozadu, on mi vyrazil na výpravu bez GPS, tak nevím, kde je, ale když se vracím, je už na dvoře.

Sobota 25. září

V 9 vstávám, Dan a Pavel debatují venku, překrásné počasí, jdeme všichni do vejminky vařit kafe a čaj, Frodík na záda mi skáče. Za stodolu se jdeme podívat, okukujeme dřevo a povídám jim o plánech se stodolou. Postupně všichni vstávají a trousí se ven, připadá mi, že mají všichni dobrou náladu a jsou vyspaní a bez kocoviny. Což je možná projekce, protože já to tak mám. Snídáme a užíváme si slunce. — Chceme tedy jít pracovat, jeden z úmyslů bylo bílení. Hledáme vápno, nemůžu ho najít, Jakub volá Lucii do Olomouce, ale ta taky neví, kde to je. Tak jdeme na to dřevo tedy. Lucka sedí venku, dávám jí tam snídani, čaj, chleba, Anička přivezla taky vynikající štrůdl. Lucka nevidí, takže s námi pracovat většinou nechodí, pokud to není práce jen pro hmat.

Skládání dřeva

Skládáme tedy dřevo, je to suché tvrdé dřevo na topení v kamnech, buk a jasan. Já většinou skládám, Jakub taky se mnou, oni vozí, nosí. S Anetou chvíli skládám, vypráví mi o svém bratrovi v trapistickém klášteře. Jakub točil hodně během celého dne. Vojta vyvezl z dřevníku míchačku a udělali jsme tam místo. Dřeva v dřevníku přibývalo, nahoře moc neubývalo, nakonec to ale odvozili všechno, paráda naprostá a dřevník se úplně zaplnil. Ještě rozhodili po louce to mokré dřevo a večer ho pak dovozili.

Aneta jde vařit, já vařím rýži. Aneta pak vaří s Vojtou u okna, kam jsem jim dala vařič, Vojta moc dobře vaří. Předtím už Dan asi odvozil tu hroznou hromadu suti plnou sazí, já to pak doklízím, aby tam nebyly ty saze, Jakub rozkopává v trávě další suť a nakládá to, vyvezla jsem si taky plný kolečko, abych si ověřila síly. — Dan, Lucka, Ester a Anička sedí u ohniště, Dan učí Aničku něco na kytaru. Je to takové pěkné velmi, jak si tam na dvoře všichni žijí. Ester měla zalehlý ucho, chtěla po mně nějaký alkohol, aby si ho tam mohla nakapat, prý to pomohlo, nevěděla jsem, že to takhle funguje. — Obědváme pod ořechem, děsně dobré jídlo, směs na rýži s tofu a kořením a zeleninou.

Úklid izolace na půdu

A už nemám zápisky. Je siesta přes půl hodinu. Pak jsem zavrhla bílení, to může dělat i člověk sám. Místo toho jsme udělali řetěz lidí a dávali nahoru všechnu tu izolaci od Skaláka. To je zásadní věc, dá se to udělat jen v hromadě lidí. Já jsem nahoře s Pavlem, zametla jsem to tam nejdřív. Ze stolu tou dírou nad zápražím nám většinou Dan, pak i holky, Ester a Anička, podávají balíky izolace. Rozebírají to a podávají po jednom. A ostatní nosí balíky ze Skaláka. Pak jde nahoru i Aneta, když se zaplnily první dvě místa na skládání a dává se to dozadu na novou část půdy. Jsou tři druhy izolace, vzadu se to už skládá podle tloušťky. Je dobrá nálada, teda já mám, dělám různé vtípky, Dan je pak nahoře s Anetou a taky je vtipný. Pavel taky. Mám z toho opravdu radost, že se to takhle podařilo. Ani ve dvou by se to nedalo dělat, byla by to hrozně těžká, nesnesitelná práce. (V roce 2019, když mi izolaci přivezli na dvůr, jsem to v noci složila všechno sama, pak jsme to znova překládali s kamarády, ale už bych toho znova nebyla schopna.)

Byla jsem nachystaná jet domů uložit mámu, ale Marta napsala, že je jí špatně a že na tom třídním srazu bude jen chvilku, takže mámu uloží. To bylo velmi pěkné. — A už jen nejstručnější zápisky: Jedu na nákup cigár, cvičím ve vejmince.

„Brňáci“ mají zvyk recitovat večer své básně, tentokrát se taky něco recitovalo, Aneta četla i nějaké básně z knihy, ale nezapsala jsem si, co to bylo. Pavel nám četl svou báseň, co napsal k svatbě Adamovi a Klaris. Jakub tu recitaci točil, mohly by z toho vzniknout zajímavé záběry. Pavel pak taky zazpíval nějaké irské balady, to bylo pěkné. Zpíváme, hraje se na kytaru, Nohavica například. Posloucháme pak píseň „dva havrani“ a další zajímavé hudby, jen jsem si to nezapsala.  Na knihy se mě ptají, říkám jim o Mušíkovi, taková pseudoliteratura, fantasy. Lucka zase vypráví o práci. Ve 2 jdu spát s Frodem, na ramenou ho nesu, leží na mě a čistím mu ocásek, vytahuju mu z něj hromadu nepořádku.

Neděle 26. září

Vstávám ve ¼ na 10, nechce se mi, ale špatně mi není. Jedeme do kostela, vezu Lucku, Anetu, Pavla a Ester. Dan nejede, pověřila jsem ho, ať přidrží kocourka, aby s náma nešel, a on to opravdu udělal. Lucie má trochu šok z faráře, seděla s Anetou, my tři jsme byli v lavici a já s Pavlem jsme si mši normálně užili a důkladně zpívali. (…) Na konci je svatováclavský chorál, Pavel řekl, že se na to těší celý rok. Tak to máme stejně. Pavel si fotí kostel. Jedeme domů.

Oběd, ten vývar, u stolu venku. Ostatní už odjeli ráno, nevěděla jsem to. Pak kafe, nesu jim tam ještě knihy. Svou dizertaci, Magorské modlitby a knihu od Bondyho Bezejmenná, kde je historie objevení statku. Řekla jsem jim i o Teilhardovi, Dan to chtěl stručně slyšet, něco jsem řekla nevalného. Poklízíme. Odjíždějí nějak kolem třetí, bylo to s něma fakt pěkný.