Brigáda na opravu krovu stodoly. Červen 2023

První letošní brigáda s cílem pokračovat v rekonstrukci stodoly proběhla 3.–4. června. Přijelo víc lidí, než se ohlásilo, a vytvořila se bezvadná parta, jak pro práci, tak na večerní zábavu u ohně s kytarami a zpěvem. Práce se udělala hromada, jedni zpracovávali dřevo nebo vyklízeli staré nánosy, další pracovali na opravě krovu. — Tady je fotogalerie k brigádě.

Dnes vypukla první brigáda na opravu stodoly. Ještě nikdy jsem to takhle veřejně nevyhlásila, že bych sháněla lidi na slepo přes Facebook, ale olomoucká parta se rozprchla po světě či po rodinném životě, takže přijedou možná až v září nebo vůbec a se stodolou se nutně musí hnout, je odkrytá třetí rok. Měla jsem z toho trochu obavu, ale nakonec to dopadlo úplně skvěle a vznikla výborná parta. Prostě nad očekávání dobře to dopadlo.

Sobota 3. června, příjezdy a rozdělování práce

Měli přijet vlastně jen 3 lidi, ale nakonec jich přijelo o dost víc. Křišťanka (Jana Hradilková) se totiž nějak propojila s Petrem Placákem, zavolala mu v pátek večer nějak, on měl zrovna nějakou vernisáž a večírek U Budyho, a řekl, že pojede v sobotu ráno s ní. A sehnal ještě několik lidí. Takže poprvé tady byli od rekonstrukce Křišťanka i Petr na brigádě a bylo to velmi dobré. Přes Zbyňka zase přijel Ivo Motl, to je další legendární člověk, a mně se ozvala Hanka Smékalová a vzala sebou Kubu Kaštovského, z čehož nakonec asi taky vznikne legendární dvojice. Prostě ta synchronicita téhle party byla podivuhodná.

Ale popořádku. Nejdřív dorazil v sobotu po deváté Zbyněk. Poseděli jsme spolu na zápraží, pojedli koláč a povídali. Zbyněk pak jde už něco dělat do stodoly, já ještě něco dodělávám na počítači a čekám na pečovatelku. O půl 11 přijíždí Hanka a Kuba. Ani jednoho jsem neznala, Hanka se mi přihlásila přes Facebook. Vyjela už v pátek večer, ale přespala jinde, a vzala sebou i Kubu. Ukazuju jim statek a místa na spaní a představuju je Zbyňkovi. Křišťanka volá, že už jedou, tak jsem čekala ještě na ni a šla si dělat svoje.

Hanka s Kubou ale na nic nečekali, uchytili se u Zbyňka a tím se z nich stal hlavní tým stodoly a ukázali se jako velmi schopní. Jdu tam pak už za něma, když je pečovatelka na místě, těším se na nějakou práci. A vidím, že Hanka tam něco už vrtá vrtačkou a Zbyněk si je prostě zaměstnal hlavní prací. Kuba taky vysekl část zadní zahrady, soused to už tenhle rok nemůže sekat. Oba šplhají po odhaleném krovu stodoly, jako by se tam narodili. Hanka zachází se všemi nástroji, Kuba má prý nějaké zkušenosti s tesařinou a Hanku to učí v průběhu práce. Tak jsem jim to ráda přenechala, protože mě těší, když si někdo takhle přirozeně najde místo, kde mu to vyhovuje, a šla jsem rozebírat zeď, taková jednodušší destrukční práce, to mě bavilo. Příště se bude dělat betonový věnec, tak jsem rozebírala rozdrolené cihly, házela je dolů a zarovnávala to tam. A taky se u toho dá pořád odbíhat, což jsem konala.

Mezitím přijíždí zbytek osazenstva. Křišťanka s Petrem a další dva pánové, Petr Mach a Aleš Vanický, Alžběta Šůstková s dětmi Petrem a Pavlou. A nakonec ještě Ivoš Motl se synem Arnoštem, ti zase byli přes Zbyňka. Motlovi už tu kdysi taky byli na statku se podívat. Sestupuju ze zdi, jdu je přivítat a ukázat jim, kde co je. Působí všichni velmi přátelsky, akčně a sympaticky. Petr taky zašel pozdravit mámu. Měli sebou i malého pejska, fenu myslím, byla hodná, ale musela jsem nejdřív obejít kocoury a ukázat jim, že je tady pes a dát jim nějaký pamlsky, aby cítili podporu. Frodo to zvládá bez problémů, Žolík je plašan a na hodně dlouho mizel někam pryč, otevřela jsem mu okno do sednice. Trochu jsem to řešila během dne, mrzelo mě, že je Žolík pryč, ale zase je dobře, že si bude zvykat na tyhle situace.

Ukázala jsem jim práci, kterou statek nabízí. Vždycky schválně jen ukazuju práci a naprosto neříkám, kdo by to jako měl dělat. Velmi se varuji především rozdělování práce na mužské a ženské, protože to bytostně nenávidím a ono se to ukazuje jako velmi dobré. Například Hanka se ukázala jako zcela přináležející k tzv. „mužským pracím“. Pokud se to totiž předem nějak rozděluje, působí to nepříjemnosti, není v tom svoboda a hlavně je to neefektivní. Koupila jsem basu Radegastu, tak si to někteří při práci taky popíjí. Vykonali mnoho a mnoho dobra. Rozepíšu to podle skupin, které se samoorganizací rázem utvořily.

Podpora v zázemí: Vaření a hlídání matky

Křišťanka už předem nabídla, že se pustí do vaření, takže šla do sednice. Byla tam ještě pečovatelka Laďka, tak se taky zapojila do škrábání brambor a přípravy česneku, zatímco Křišťanka jela ještě něco nakoupit. Pak vaří polévku do velkého hrnce, já tam občas chodím. Povídaly jsme si taky pěkně s Křišťankou, dlouho jsem ji neviděla. Ona jede ještě za Kateřinou z Kostelního Vydří, která má za sebou velmi těžké období, ze kterého vyšla doslova jako znovuzrozená, tak si s ní Křišťanka jede povyprávět, ale až večer. V průběhu dne mi taky Křišťanka sdělovala různé zážitky z historie statku, například jak nedobře skončily tátovy kozy, co tu choval. A vzpomínala, jak sem jezdívala dřív a hodnotila kladně současnost, za což jsem byla ráda. Zmínila taky, že ta stodola vypadá jako budoucí chrám… Ano, to mne též napadá… Uvidíme. Stodola si sama řekne, čím chce být, jako všechna místa zde. Já jsem jen přechodný správce, který umožňuje další život tohodle místa.

Skupina rekonstrukce stodoly

Hanka s Kubou přivrtávají hambálky ke krokvím. Lezou po latích a lešení. Přivrtává se to takovým příšerně obrovským vrtákem, kterej bych teda já asi do ruky už nevzala, ale Hanka s tím operovala zdatně. Postupně takhle prošli celou tu řadu a dobře jim to šlo. Zbyněk dělal s nimi a vše řídil. Pak se pustili do připevňování „pásek“ nebo jak se to jmenuje. To jsou takové šikmé stabilizační podpěry, páč Zbyněk zjistil onehdá, že se stodola jaksi kýve do strany, když vylezl úplně nahoru… Ivo s Arnoštem vykládali z vozejku vzadu za zahradou prkna, který přivezl Zbyněk, a vynášeli je nahoru na patro. Z těch se pak vyráběly ty pásky.

Arnošt je takovej zvláštní chlapec, stále rozumoval, vykládal o stavění a kde co se má dělat, jak funguje to a támhleto a jak a proč a co… Mě to baví, takovýhle řeči, tak jsem mu na to odpovídala a občas rozumovala s ním, dobře u toho utíká práce. Zbyněk k němu v jednu chvíli pravil: „Mně je jedno, co říkáš, hlavně mluv spisovně.“ Arnošt moc nerozeznává humor od vážných řečí, tak tu větu hned opravil. Já jsem průběžně odbíhala, přehlížela činnost, promluvila tu s tím, tu s oním, chodila do sednice a taky jsem fotila. Stodola jen s latěmi a bez tašek je nesmírně fotogenická, jsou tam krásné stíny.

Skupina asanace „růžové zahrady“

Alžběta, její děti a Aleš se pustili do vyklízení toho křápiště vedle Skalákovy síně. Zbyněk toho už dost odvozil, ale zůstala tam hora křápů a hlavně milion suti. Rozebírali to neúnavně, třídili, na ohniště například přinesli staré rámy od oken, vymlátili z nich sklo, sklo odnesli do kontejnerů. Rozebírali různé nánosy ze země a pak to začali dokonce vykopávat a zarovnávat. S tím jsem vůbec nepočítala, udělali prostě mnohem víc, než jsem čekala. Aleš odvážel bez přestání kolečka se sutí, pak taky Petr. Vyváželi to za stodolu, kde vlivem nánosů suti z rekonstrukce už skoro není místo. Já jsem je viděla seshora ze zdi na stodole, ale nevím přesně už, kdo odvážel. Asi taky Ivo.

Otloukala jsem tam ty cihly a musela hlídat, abych nikoho nepřizabila, páč to padalo dolů. Házela jsem ty cihly dolů, pak se ke mně připojil Arnošt a Ivoš to dole skládal na paletu. Tam se skládaly i další ještě použitelné materiály. Volal mi taky Honza Krombholz z Telče, který teď jezdí na statek pracovat, chtěl přijet a vyklízet ty křápy, ale sdělila jsem mu, že už je to skoro hotovo a že si tam může směle začít dělat tu růžovou zahradu. Posedla ho totiž myšlenka, že tam vybuduje zahrádku, „rajskou zahradu“ prý. Je to zvláštní, jak si tohle místo přitáhne lidi, kteří chtějí zvelebit nějaký konkrétní kout.

Pavla zachraňovala žížaly a udělala jim tam takovou ohrádku. Pak je k večeru vypustila do kompostu. Vytáhli na dvůr takovej železnej „stůl“ a vyskládali na to železné křápky a různé nalezené předměty, včetně dvou vajec. Vypadalo to jako pult s velmi bizarním zbožím.

Dřevní skupina

Petr Placák a Petr Mach se pustili do vytahování nařezaných kmenů jasanů z hromady, která tam byla už přes dva roky. Je to dřevo určené na letošní zimu, z jasanů pokácených vzadu za stodolou. Navršili jsme to tam kdysi a ono to už prorostlo kopřivami. Kmeny jsou nařezaný asi na metr a některý hodně těžký. Kluci si vskutku mákli fest. Vyrovnali tam ale do večera velikou hranici, je paráda se na to jen podívat. Petr měl včera tu vernisáž, tak mu asi nebylo nejlépe, možná ani druhému Petrovi, ale pracovali jak rasi.

Chtěli to taky nařezat na cirkulárce, ale zjistili jsme, že elektrikář vyměnil zásuvku na 380, zmodernizoval ji, takže má 5 otvorů, kdežto milý kabel od cirkulárky má jen 4 kolíky. Takže se musí nejdřív koupit redukce. Ale když je ta hranice takhle připravená, je to úplně o něčem jiném. Vypadá to, že by toho mohlo být snad kolem 10 kubíků, nebo tak 8. Každopádně dřevo na letošní zimu mám a tipuju, že mi i zbyde. V pozdním odpoledni ještě Ivo nakládal na vozejk to dřevo zezadu ze zahrady, který jsme nestihli uklidit přes zimu a ono tam dosti práchnivělo, ale už se zase vlivem tepla vzpamatovalo. Chvilku jsem nakládala s ním, připojil se k nám i Petr.

Oběd a krátká siesta

Oběd byl nějak kolem třetí hodiny či kousek dříve, už nevím. Seděli jsme pod ořechem, teda já jsem dost odbíhala. Oni měli tu polívku od Křišťanky, byla děsně dobrá, já jsem si ji vzala až v neděli, měla jsem oběd z pečovatelské služby. Pak se pije kafe a je taková siesta kratší, většina práce se ale už chýlila ke konci. Křišťanka chtěla přidělit nějakou činnost ještě, tak jsem jí nabídla odvozit pokosenou trávu. Já to často ani nestíhám odvážet totiž…

Křišťanka vyrobila taky vynikající pomazánku z vajec, neb mám vajec hory. Bylo to velmi dobré. Kubovi se to obzvlášť zamlouvalo, ptal se, co do toho Křišťanka dala, tak to musím ještě zjistit. Večer kolem šesté jsem taky zajela nakoupit, beru ještě další basu a vody a chleba, a když se vracím, Ivo zrovna přivezl druhý vlek dřeva a vzadu tím pádem nezůstalo nic. Krásně to vyskládali do dřevníku, jsou z toho dvě řady, na zimu jich potřebuju přibližně 7.

Večerní oheň a zábava

Vracím se ze stodoly a vidím, že už na dvoře před zápražím hoří oheň. Je tam obrovská hora různých prken a dřeva na spálení, ještě z podzima. Různě pochůzkuju kolem mámy a dělám taky kafe do konvice a podobně. Hanka s Kubou nejdřív seděli pod ořechem a řešili si tam něco svého, pak se postupně všichni sesedli k ohni. Začali hrát na kytaru, byly tam dokonce tři kytary v jednu chvíli. Opékají se špekoni, popíjí se, co hrdlo ráčí.

Alžběta krásně hrála na kytaru a zpívala takové zajímavé písně s důmyslnými texty, nic z toho jsem neznala. Pak to úplně parádně rozbalil na kytaru Ivo Motl. To mě teda silně zaujalo, protože mi jeho styl hry i zpěvu úplně rozproudil jakýsi undergroundový oheň v těle. Zpíval různé písně z „undergroundových“ kapel, Joe Karafiát, od Sváti Karáska… Zpívalo se docela dlouho a to společenství bylo velmi dobré, k tomu scenérie s úplňkem.

Úplněk vycházel a pak se přehoupl přes střechu vejminky a obloha byla pokrytá bílými beránky geometricky rozmístěnými, jak to tak bývá. Na návsi probíhala oslava pokácení májky a někteří si tam chodili pro točené pivo. Taky se povídalo mezi zpěvem. Kuba vyprávěl nějaké pozoruhodné zážitky z dětství, jak bych vychováván v cizí zemi, ale já to nedokážu reprodukovat. Vypadá to, že s Hankou také opravují nějakou budovu, musím se na to časem přeptat. Petr Placák hořekoval nad stavem lidstva a přel se tam s někým (asi s Petrem Machem), zda lidstvo zahyne na přemíru chemikálií a oslabenou imunitu, nebo na klimatickou změnu (což Petr P. oponoval, že to zajisté pár lidí přežije, kdežto oslabená imunita chemikáliemi je to nejhorší). Kolem Petra se pak taky debatovalo o Rusku a příčinách války, vpravo jsem zaslechla něco o ekologii, Alžběta s Hankou tam něco takového rozvíjely, bohužel nevím co přesně. Příště se musím taky Hanky s Kubou vyptat, co dělají, ale já jsem zdrženlivější v těchto otázkách.

Chodím se dívat za mámou, pak ji ukládám po desáté hodině a ještě sedíme a pokračujeme v programu. Pila jsem jen 4 piva, desítku, to je můj limit holt, bohužel, ona ta jóga má velmi silný vliv na požívání všech návykových látek a člověku je z toho pak blbě, tak si to musím ještě víc hlídat, inu těžký život jogína. Pak také vyslali Arnošta pro poslední tři točený a on je po určitých peripetiích s půllitry hrdinně donesl. Chlapi z návsi totiž už chtěli končit, oni končívají o půlnoci.

Jdu spát ve ¾ na jednu, kontroluju, jestli Motlovi nemají v autě Frodíka, on byl rozjařen lidskou společností a všude poletoval. Děti a pes šli spát dřív, na půdu, takže měl volné pole. Žolík byl naštěstí už doma, to se mi ulevilo. Taky v jednu chvíli vyskočil Frodo na záda Alešovi a blahobytně se tam uvelebil. To se tady zatím nestalo, že by Frodín vyhledal takhle i jiný záda než moje. Aleš říkal, že zvířata na něho mají nějaký zvláštní čuch a mají ho rády. Taky vyprávěl o nějakých plaveckých disciplínách, které provozuje, přeplaval La Manche, či co. A taky myslím, že spal venku. Motlovi odjíždí v jednu hodinu v noci autem, tak jsem ještě vyskočila z postele se s nimi rozloučit. A zbylé osazenstvo tam ještě čile vysedává, prý možná až do tří.

Neděle 4. června

Vstávám kolem půl deváté a jdu ven s Frodem na rameni. Venku už sedí Aleš a Petr, Petr Placák a Kuba. Hanka taky přichází. Hanka s Kubou si postavili ještě v noci stan na dvoře. Nosím jim ven různé snídaně, konvici s čajem, pomazánka zbyla ještě ze včerejška, 4 buřty na opékání a další. Petr se včera pořád chystal psát nějaký článek do Babylonu, ale vlivem práce a pak hlavně zábavy, se k tomu nedostal, tak to píše teď pod ořechem. Pak odchází pěšky do Dačic, chce se projít, má to tak ve zvyku, a pak vlakem do Prahy.

Chceme jet s Křišťankou na mši do Kostelní Myslové, ona přichází před desátou a ještě si stihla upéct buřt. Říkala, že s Kateřinou seděly dlouho do noci a všechno si vypověděly. Jedeme na mši mým autem. Chtěla jsem Křišťanku vzít na mši slouženou knězem Karlem Satoriou, protože on má velkou sílu ducha a laskavost zároveň. Naštěstí tam byl. V kostele není moc lidí, ale pak jich bylo dost vzadu. Sedly jsme si do lavice. Zazpívaly jsem si taky (č. 514). Satoria tak výrazně a pevně mluví, že každé slovo má váhu a vlévá se z něho do prostoru energie. Výborně kázal, vysvětlil skvěle jednu těžkou pasáž. Z toho člověka skutečně vychází jakési světlo a radost, takhle působí Duch. Někteří kněží teď propadli moru, že všude vidí zlo a ďábla, ale to je opak toho, co by měl křesťan dělat. Pozvedat svět. Vnášet do něho lásku. My samozřejmě nemůžeme vždycky čerpat radost a lásku ze světa, tam často není, ale máme to do světa vnášet! Jak se to dá provést neustálým mluvením o zlu mi nikterak není jasné. Křišťanka tam potkala své známé Peterkovy, mají tady chalupu někde, promluvila s nimi, po mši jsme se s něma taky zastavili na kus řeči. Obešly jsme si ale celý ten kostelík, má to velmi dobrou atmosféru plnou historie.

Jedeme zpět. Všichni jsou pryč, prý šli na procházku. V sednici je pečovatelka Majka, vše je dobré. Sedíme ještě s Křišťankou na zahradě pod ořechem a povídáme. Přijela taky Marta vyzvednout Báru, která byla přes víkend s kamarádkami na vejmince, měly tam vlastní program. Já jsem si začala psát zápis ze soboty a pokračuji stále dál, proložila jsem to hrou na klavír a pojídáním polévky, co zbyla ze včerejška.

Oni se vracejí až později, nejdřív Hanka s Kubou, byli v Dačicích. Chvíli ještě povídáme, oni se balí, pak se loučíme. Mají v plánu ještě přijet na další brigádu, Zbyněk byl z nich nadšen, říkala jsem jim, že pokud přijedou ještě po té velké partě v červenci, tak věřím, že se ta stodola už podaří. Pak se vrací i druhá parta, taky byli v Dačicích. Povídáme si ještě dlouho na dvoře, o kočkách taky hodně. A o provozu statku, co tady konám a plánuju. Ukázala jsem taky Petrovi sednici. Líbilo se jim tu, tak mě to těšilo, a děti mi říkaly, že je ta práce bavila a přijely by znova. Lidem, kteří se příliš nebránili, jsem taky moc ráda dala peníze na benzín, někteří zarytě odmítli. Vše je třeba respektovat.