Astrodrama. Červenec 2024. Zápis z akce

Od 2. do 7. července se na statku odehrávalo Astrodrama, technika kombinující dramaterapii v maskách a prožitek astrologických symbolů na vlastní kůži. Účastníci rozehrávají vztahy a konstelace horoskopu v dramatu s maskami a beze slov, jen s jednoduchými hudebními nástroji a pohybem. Mohou tak prožít silnou a ozdravnou zkušenost energie konkrétního archetypu, pochopení jednotlivých částí své psychiky odděleně a zároveň ve vztazích s ostatními, jejich znovuzapojení do celku i uvědomění. Vytvořili jsem dohromady mocnou skupinu, jeden organismus. — Bylo nás celkem 13. Program vedli Martina Lukášková a Pavel Klíma, na theremin doprovázel Vítek Klouček. --- Zápis je částí Františčina deníku, je to tedy subjektivní pohled. --- Zde je FOTOGALERIE. 

Pondělí 1. července

Zítra začíná Astrodrama, Martina má přijet až v noci, má toho moc a stavuje se ještě u Marty ve Staré Říši, veze tam něco a půjčí si šicí stroj. Já jsem jakž takž všechno připravila, nakoupila (dělíme si to s Martinou, jak nás napadne, je to takové spontánní), na zítřek mi zbylo ještě odvozit část trávy, ale jinak je uklizeno, dvůr jakž takž upraven, je toho hodně na úpravu a řešení, když se chystá akce na týden probíhající v celém statku.

Je to takové jaksi napínavé a zvláštní trochu, protože taková akce tady ještě nikdy nebyla a tohle je to, kvůli čemu jsem statek rekonstruovala, pak také filosofické semináře, ale astrologické věci jsou hlavní a žádná tady ještě nikdy nebyla. Zatím si tady hlavně dělali lidi své věci, tenhle rok má začít to, že tady taky dělám já své vzdělávací věci pro lidi (jógu nepočítám, tu už provozuju přes rok na půdě), je to takové přelomové a naprosto nelze tušit, jak to celé dopadne. Počasí je zatím dobré…

Martině se podařilo přijet až kolem jedenácté v noci. Veze ještě Víťu, ten bude při akci hrát na theremin, Martina se u něho taky učí na to hrát, je to pozoruhodný hudební nástroj, o kterém jsem ani nevěděla, že existuje. Sedíme na zápraží a povídáme, udělala jsem jim šťávu, kouříme. Vedeme dobré hovory, o kosení zahrad a jak lidé nesnášejí divoké porosty, o smrti a jak kdo z rodiny umíral. S Víťou jdou takové hovory snadno, přišlo mi, že dobře zapadne, je podobné nátury jako my dvě. V sednici se ještě pouštíme do teologických rozprav a otázky, do jaké míry se na Starém a Novém Zákoně dá založit myšlenka ochrany přírody. Ovšem musíme jít spát, abychom se vyspali. Je skoro jedna hodina. Ukazujeme Víťovi půdu, to se mu zalíbilo, tak tam hned rychtujeme jednu postel. Já s Martinou spíme v sednici, ona se zase skrčila na tu pohovku v rohu, zítra si ale postele vyměníme.

2. července. Seznamování

Vstáváme o půl deváté, Martina vypráví sen, ve kterém vařila zelený čaj pro Havla a přijela ke mně, kde zjistila, že jsem zapomněla pohřbít svého otce a rozkládá se někde ve stodole. Inu, vtipné. — Snídáme, Víťa taky vstal. Ten se nijak zvlášť nevyspal, teď to tak má, ale prý to bylo lepší než jindy. Martina nám připravila snídani ze svého „vědomého chleba“ (tak jejímu chlebu teď říkáme, poté, co ho tak nezval Honza Krumpholz), děláme si různé legrace z vyšších vibrací a vymýšlíme hovadiny. Protkáváme to opět teologickými hovory a plánováním dne.

Já si balím jednu zásilku. Pak jdu odvážet pokosenou trávu, aby to bylo. Martina jde na ty polštáře, chce ušít tři polštáře přepůlením dvou větších sežmolkovaných. Nejdřív zápasí se strojem, půjčila si ho od Marty, nejde jí navléct spodní nit, nakonec na to ale přišla s radou Marty na telefonu, páč je známá šikula. Víťa si ve stodole chystá zapojení toho thereminu, chybí mu nějaký kabel, Martina ho objednává na Alze. — Umyla jsem si hlavu a jdu nám uvařit oběd, tu polívku svoji zeleninovou, s pohankou. Oni mezitím přidělávají na půdě další závěsy. Martina ušila ještě jeden těžší světlý závěs dopředu, takže se dá zatáhnout ta postelová část a oddělit od sezení vepředu. A dozadu pověsili závěs tmavě šedý. Vypadá to opravdu moc pěkně.

Martina s Víťou pak jedou do Telče nakoupit a vyzvednout Pavla s Martinem. Já si jdu chvilku odpočinout, rozepsala jsem si deník a chvilku odpočívala s Frodem. Pak jdu poklízet všechno možný, povlíkat prostěradla a různě. — Martina přiváží Pavla s Martinem, Pavla Klímu znám, to je Martiny spolupracovník a bude s ní astrodrama vést, stejně jako minulý rok. Martin jede s ním, ale bude tu na dovolené. Ukazuju jim vše, co je potřeba. Dáváme si v sednici kafe a povídáme. Martina s Víťou a Pavlem jdou zase zkoušet theremin, vyluzují tam zcela kosmické zvuky a vymýšlejí různé vychytávky se zvuky. Já s Martinem jdu spravit střechu, páč je tam díra po větvi. Vyhodili jsme větev ze střechy a pak se tam chvíli pachtíme s taškama, něco se podařilo, ale není to úplně dokonalý, budeme to muset se Zbyňkem trochu přeskládat, nicméně je to zatím funkční.

Příjezdy účastníků

Postupně přijíždějí ostatní, velké osazenstvo v jednom autě: Tomáš, Honza, Janka, Petra, druhá Martina. Vedu je na půdu, usazují se tam, líbí se jim to, jen Janka bude v hostiňáku. Rozdávám povlečení a tak. Nakonec přijíždí v dalším autě holky do vejminky, Jitka, Renča, Daniela a ještě jedna Renata, kamarádka Jitky. Jen Renata druhá bude na půdě. — Venku probíhá večeře, pod ořechem, výměnkářky si udělaly vlastní piknik. Vypadalo to, že můžeme začít úvod dřív, původně měl být v 8.

Sešli jsme se kolem sedmé večer všichni u toho stolu pod ořechem. Martina to zahájila, rozdala program, vysvětlila základní věci. Proběhlo představovací kolečko, je to dobrá parta. Martina řekla nejdřív něco k historii astrodramatu. Verze astrodramatu, kterou budeme tady používat, je Martiny vlastní varianta vycházející z rodinných konstelací a dramaterapie. Rozdala také všem sešity pro psaní poznámek, do kterých si účastníci zapisovali dojmy po celý program. Já jsem své dojmy zapisovala jen do deníku, jak mám zvykem, takže jsem sešit neměla.

Astrodrama je procesní technika opírající se o kombinaci dramaterapie v maskách a o astrologické metafory. Její směr vytýčila Eva Kreutzburková a navázal Gerald Kretzburk. Oba rozehráli nativitu člověka v dramaterapeutickém provedení.  Astrodrama pod mým vedením na tento směr navazuje v zaměření na proces a na vnitřní vazby jednotlivých účastníků. Odkláním se však od přesného zrcadlení horoskopu (podobného rodinným konstelacím) a více pozornosti dávám procesu tak, aby nejenom ten, kterému se přehrává horoskop, ale každý účastník odešel s nějakým pro sebe důležitým poznatkem.

Není to tedy práce s jedním horoskopem, ale proces všech lidí, ve kterém se ke slovu dostane to, co v rámci skupinového dění potřebuje ošetřit, to znamená, že se rozehraje to, co musí vylézt na světlo a vstoupit do vědomí, neb jsou na to účastníci naladěni a připraveni. K takové práci je třeba přistoupit s pokorou a bez tlaku na výkon a vše popisnou verbalitu. Proto při hraní mlčíme a vyjadřujeme se neverbálně. Někdy totiž to důležité je prožito a zdráhá se být uchopeno ve slovech a naopak to, co se dlouho prožívá může být konečně zachyceno ve slovech. Jak to bude, ukáže proces, který má svá pravidla a své místo. Proces tedy komentujeme, vkládáme doslov až po samotném hraní.

V astrodramatu se nabízí možnost poodstoupit a poznat se z jiného úhlu. Setkat se s vlastní tvořivou silou, o které často pochybujeme. Setkat se s tím, co nás vede, i když v to často nevěříme. Setkat se sebou, i když se často zpochybňujeme. Vše záleží na naší odvaze a otevřenosti to zkusit. Takováto procesní cesta je nesmírně cenná a pracuje v člověku ještě dlouho po tom, co je přímý prožitek astrodramatu za námi. Reflexe mohou být ještě po několika měsících.

Martina Lukášková, více na http://www.transformotor.cz/wp/astrodrama-2024-prostredni-vydri/

Pak začínáme řešit planety, jejich základní charakteristiky. Martina to začíná, pak vyzve mě nebo Pavla, ať doplníme nebo popíšeme další planetu, lidi taky doplňují své postřehy občas. Je to dobré takhle kolektivně to popsat. Když jsme představovali Lunu, Janka řekla zcela v rámci lunárního procesu reakce na okolí, že je zima, tak jsme se přesunuli do sednice a pokračujeme až k Plutonovi. Žolík tam mezi námi různě pobíhá. Frodo spal na půdě u Martiny na posteli.

Hlavně si ale všichni na závěr vylosovali planety, které budou zítra představovat a dělat jim masky. Na nás, co máme zastupovat planetu chybějící, vyšel Merkur, což je ideální, to mě potěšilo, já bych do astrodramatu z vlastní vůle nešla, pro mého Saturna je to moc spontánní, ale říkala jsem si, že jedině Merkura bych tak nějak chtěla. A mám ho. Martin, co tu původně chtěl být jen jako doprovod Pavla, taky projevil zájem, takže si možná vyrobí vlastní masku.

Pak to tedy rozpouštíme, dobré to bylo. Martina odváží Petru, která je ubytovaná v Kostelním vydří u karmelitánů. Někteří zůstávají sedět v sednici ještě, chodíme kouřit a povídáme. Já píšu v sednici deník a zároveň sleduju občas hovory, Víťa vypráví něco o kvakerech, s Jankou jsem pak vedla psychologický hovor o depersonalizaci a jak dosáhnout klidu. Je 11 hodin, někteří už odcházejí spát.

Středa 3. července. Hra začíná

Dnes tedy začal program. Venku je zataženo, dopoledne i drobně pršelo, ale teplota je spíše příjemná. Já s Martinou jsme vstaly před půl osmou, Martina jela nakoupit rohlíky. Já chystám snídani, tedy dávám na stůl na výběr. Pár lidí se sešlo na snídani, ale většina zůstala spát, tak jsem je pak budila zvonkem a Martina voláním.

Snídáme v sednici, venku prší. Mně přijíždějí tiskaři, vezou obrázky, v sednici mezitím začíná skupina. Sdělujeme si sny a jak jsme se vyspali, Tomáš měl nějaké zajímavé magické zážitky na půdě, prý se tam nějak posouval dokola prostor. Jitku přestaly na posteli ve vejmince bolet záda, tak to mě potěšilo. Všichni taky říkají, jestli je ta noc nějak ovlivnila ve výběru planety, kterou chtějí představovat, ale zatím ještě neříkají, co to bude konkrétně za planetu. — Přesouváme se do stodoly, kde je krátká rozcvička, vymyslela jsem takové stojací cviky, jenom tři, a pak jim dávám vymýtače ega, to je dechová technika s dechem ohně a rukama nahoře.

Výroba masek

Pak už se začínají vyrábět masky. Jdeme nachystat materiály, Martina přivezla spoustu pomůcek, barvy, nůžky, krepové papíry, gumičky… Já jsem našla noviny a plachtu, udělali jsme z toho ve stodole takovou výrobní plochu, na které se rozložily barvy. Každý dostal dva papíry (já jeden, vyrábím jen Merkura) a instrukce k výrobě. Každý z účastníků si měl taky najít na pozemku nějaký tvar, přenést ho na papír a ten tvar pak zapracovat do masky. Aby se maska a následné astrodrama propojily s místem, kde se to bude odehrávat.

Víťa nám k tomu začal hrát na theremin, jakmile to spustil, přeladili se nám mozky a jakési propojení mezi materiály a mozkem začalo proudit, teda já jsem to vnímala hodně silně. Nemluvili jsme a jen vyráběli masky. Měli jsme na to asi dvě hodiny. Všichni vyráběli masky dvě, já jen jednu, protože dnes ještě hrát nebudu, dnes hrají jen planety podle volby. — S Martinem pak jedeme pro vegetariánský oběd. Jíme ho u stolu pod ořechem a kolem ohně, výborný to máme, ale víc o tom bohužel psát nemůžu z určitého důvodu.

První astrodrama

O půl třetí začíná hlavní program astrodramatu. Sesedli jsme se do kruhu ve stodole. Tři holky šly na procházku a jaksi zapomněly na čas, tak Martina hrozila „Plutonium na ně“, pak byly přivolány mobilem. Představili jsme si masky, každý ji ukázal, ostatní hádali co to je a on pak řekl, co to je. Vybrali si různé barevné látky a šátky, podle typu planety, a přehodili je přes sebe. Martina s Pavlem hru řídili. Má to svá pevná pravidla. Ten, kdo vstupuje do role, musí nahlas říct své jméno a do role jaké planety vstupuje, pak se taky musí říct, že vystupuje. Je důležité tenhle rituál zachovávat, protože do člověka vstoupí ta energie planety a archetypu a je potřeba z toho také jasně vystoupit.

Rozjelo se hraní, tohle první astrodrama bylo tedy jen v maskách, které si lidi sami vybrali. Hrál taky Martin, který si vyrobil zajímavou masku Saturna a byl zlákán procesem (další dny už ale pak užíval dovolené a obcházel různá místa v okolí). Byly asi tři kola, v prvním se planety jen tak jako seznamovaly, pak se to rozebíralo v kruhu. Pavel pokládal otázky a účastníci to reflektovali. Já jsem pozorovala a fotila. Zvenka ty energie nejsou cítit, ale prý opravdu, když se vstoupí do role, tak tam vzniknou energie té planety a rozvíjejí se různé situace interakcí. Není povolena žádná komunikace hlasem, jen pohybem a těmi hudebními nástroji, které Martina přivezla, různá chrastítka, triangl a tak.

Druhé kolo bylo postaveno Martinou tak, že stáli proti sobě Slunce s Venuší a vedle nich Pluton. Vznikla tam nějaká silná reakce mezi Venuší a Sluncem a pak se to řešilo postavením různých planet Venuši na pomoc. Víťa k tomu začal vyluzovat hudbu a Martina obcházela s mikrofonem, každá planeta řekla občas své jméno, to se opakovalo ve zvukové smyčce a vznikaly z toho hodně zajímavé intenzivní zvuky. To už bylo výrazné i pro pozorovatele zvenka díky té spojovací „hudbě sfér“ z thereminu.

Třetí kolo bylo tak intenzivní, že Daniela se ho už nezúčastnila, učila se tady hlídat své hranice a reagovat na situace, aby dokázala včas poznat, kdy se má účastnit a kdy ne, takže to plnilo účel, se kterým sem přijela. A také Jupiter opustil hru. To se může udělat, když z toho člověk potřebuje odejít. Martina pak v závěru dní vysvětlila, že je lepší, když člověk řekne, že nemůže do akce jít s plným nasazením, než když tam je jen tak napůl, že to pak nefunguje.

Pak se všechno zase reflektovalo, účastníci pojmenovávali, co se tam dělo a jak tam vznikla ta intenzita. Taky říkali, že jim tam chyběl Merkur, hlavně mezi Venuší a Marsy (byli tři Marsové), zato Marsové s Lunou Merkura nepotřebovali. Nikdo si totiž nevybral ani Merkura, ani Urana, ani Neptuna, takže tyhle tři planety nebyly zastoupeny. — Nikdo už nechtěl hrát další kolo, bylo to intenzivní dosti, tak bylo hraní ukončeno. Martina jde ohřát polívku, jíme ji u stolu pod ořechem. Pak je odpočinek, někteří sedí venku. Já jsem si zalezla do postele a chvilku spím.

Večerní program: jóga, povídání v sednici

O půl osmé je lekce jógy na půdě, přišlo mi tam pět lidí, pěkně jsme si zacvičili tu lekci na vitalitu a auru. Martina taky na začátku vyšla nahoru nás vyfotit a pravila, že prý svítíme. Daniela mi pak později řekla, že prý viděla duši mého otce, jak tam svítí. Takže jsme nesvítili my, ale spíše Magor. Nebo všichni zároveň, kdo ví. — Venku je zima, ale někteří vytrvale sedí u stolu a hovoří. Já to moc nesleduju, tak nevím o čem, jen rozebírali jakési globální problémy lidstva, já jsem si šla raději zahrát na klavír. Žolík chytil myšici lesní, omylem mu utekla do Janky pokoje, ale opět ji v cuku letu vylovil, páč je to šikula.

Pak sedíme v sednici docela dlouho. Jsou různé legrace taky. Víťa vypráví o nějakém géniovi filosofickém. Nastala tam mírně krizová psychologická situace, ale to se sem nebude psát. Nakonec se ukázalo, že všechny náročné situace, kterým musela nějak čelit celá skupina, byly součástí procesu vyjasňování i uzdravování. Takhle to funguje, když se ta skupina vytvoří poctivě, že do toho jdou všichni s plným nasazením, a to se nám podařilo.

Když odešli lidi spát, zůstáváme ještě s Martinou v sednici a probíráme dojmy. Byla to silná chvilka. Už bylo jasný, že to bude silný, náročný, ale doufaly jsme, že dobrý, protože skupina je výborná. Ze srandy jsme řekly něco jako „Otevřely si kurz a přihlásili se jim tam lidi“. Před spaním stojíme venku, ve vejmince se ještě svítí, holky tam rozebíraly těžká témata, jak se ráno svěřily, něco s rodovými liniemi. Ale prý se vyspaly dobře. Já s Martinou stojíme na zápraží, je to taková pěkná blízkost, plánujeme, jak si v létě přečteme Pána prstenů, Martina mě objala kolem ramen, opětovala bych to, ale držela jsem zrovna saturnsky v jedné ruce sklenku a ve druhé cígo. Před usnutím jsem se naléhavě modlila za zdar celé akce. Pak se ukázalo, že Martina se taky modlila. Tuším, že možná i jiní.

Věta, kterou jsme se usnesli zapsat z dnešního večera jako heslo, byla Víťova hláška: „Tomu se braňte jako astrolog Grygarovi!“ Je už jedno, čeho se to týkalo, je to zajisté univerzálně použitelné.

Čtvrtek 4. července. Hra jede

Vstáváme kousek po sedmé, nechce se nám, je to holt náročný, ale dobrý, je tu dobrá energie, táhne mě to k novým zkušenostem. Kocourci spali se mnou, Frodo ale chvíli s Martinou taky. Bolela mě hlava od rána, v pátek taky, ale dalo se to vydržet, pak mi došlo, že Frodo mi oba ty dny spal výjimečně u hlavy, tak mi to pomáhal zvládnout. Neměla jsem ani jednou nějakou vážnější krizi, bylo mi dobře a na konci jsem nebyla nijak unavená, naopak. Když tu mám lidi, Frodo si vybírá, za kým půjde, podle jeho kocouřích tajných úradků a po celou dobu kurzu si tentokrát vybral mě, asi usoudil, že to mám zapotřebí nejvíc.

Lidé se scházejí na snídani v 8, Martina vaří kafe, čaje, já se ptám, co kdo chce a tak to různě řešíme. Uvařila jsem Daniele vajíčka. Pečivo koupila Martina už včera. Pak máme skupinu v sednici, vyprávíme si sny, Petra spí v klášteře a měla zajímavý sen. Já si sen zase nepamatuju, Martina taky ne. Mluvíme taky o tom, co jsme si odnesli ze včerejší hry, já zatím nic moc, jsem jen zvědavá na dnešek.

Na rozcvičku jdeme do stodoly, ale jde jen Tomáš, Janka, Petra a pak nevím, možná Honza. Tak je učím fázovaný dech, dokáže to dobře ovlivnit mozek. Pak máme rozcvičku na dvoře, Martina se taky připojila na závěr, předtím se domlouvali s Pavlem, jak to dnes pojmou, protože to chtěli nechat podle toho, jak se to vyjeví na ranní skupině.

Astrodrama podle vylosovaných planet

Tak jdeme na to, do stodoly. Dnes budeme hrát podle planet, které jsme si vylosovali. Na mě tedy připadl ten Merkur, který vypadl při losování. Vstoupili jsme do role a jelo to. Je to skutečně tak, že ta povaha planety do člověka jaksi vstoupí a vede ho, když se nechá vést. Honza byl slunce, nakonec vyšlo najevo, že se tam hodně rozehrává jeho příběh, má mnoho planet ve 12. domě, včetně Slunce. Ale každý tam řešil zároveň i své věci. Nejzajímavější až v něčem fascinující mi přišlo, jak se utvářejí ty vztahy. Můj Merkur nemohl Slunce ani vidět, bylo mu z něho špatně, vyhýbal se mu (s mým vztahem k Honzovi to nemá vůbec nic společného, protože Honza mi byl velmi sympatický), připomněly se mi tam taky moje zážitky s komunikací, jak mě lidi umlčovali a táta říkával „drž hubu a nic se ti nestane“, a vůbec to, jak jsem se postupně učila komunikovat. Hra se asi dvakrát přerušuje a rozebíráme to. Dost mě to pohltilo, je to fakt zajímavý.

Honza si jako slunce připadal dost osamělý, stavěly se konstelace, co by mu pomohlo. Já jako Merkur jsem tam měla nejlepší zážitek s Danielou Marsem, komunikovaly jsme v symbolech, Mars mi sděloval archetypy a můj Merkur je překládal do slov (beze slov to bylo, ale takhle jsem to vnímala), Daniela to nazvala Dogonský tanec, protože její Mars představoval Dogona I. Honza pak řekl, že by chtěl vyzkoušet, aby Slunce bylo nějak seshora, aby vidělo na ty planety, jestli by to bylo lepší. Šli jsme tedy dozadu na zahradu a on vystoupil na ty trámy, Martina představovala zábranu mezi Sluncem a ostatními planetami. Merkur si připadal mnohem svobodnější, na Slunce zapomněl. Ostatní byli spokojeni, Mars nazíral Slunce, Venuše se hřála a byla zcela spokojena, i ostatní, jen Jupiterovi se to vůbec nelíbilo, že Slunce je tam tak samo, a Slunci se to nelíbilo naprosto nijak. Dojmy jsme si měli nechat na poobědovou pauzu, jen jsme to zapisovali.

Přerušujeme kvůli obědu. Vezu Martinu i Petru, vyhazuju je u Billy, Martina jde nakupovat, já jedu pro oběd, ale parkoviště na náměstí byly plný, skončila jsem až u Lidlu, to je jaksi dál. — Kuchař mi vyskládal všechno jídlo do jedné bedničky, tak jsem to vlekla k autu, musela jsem dělat přestávky, ale zdárně to dopadlo. Jíme na dvoře, je to výborný zase. Začínáme ve tři, já a Martina si jdeme předtím na chvíli lehnout.

Rozebíráme nejdřív situaci se Sluncem nahoře. Slunci tam nebylo dobře, chtělo sestoupit. Řešil se Mars, jak ho aktivovat a mnoho dalšího. Ještě jsme to jednou rozehráli, ten stejný příběh, ale vyměnili jsme si masky, kdo chtěl. Tomáš byl pořád Luna a Jupiter taky myslím zůstal. Já jsem už nechtěla akčního Merkura, dala jsem si radši Saturna a překvapila mě okamžitá změna vztahu ke Slunci. Ani stopa po vyhýbání, naopak jsem neustále Slunce hlídala, nikdo jiný mě nezajímal. Stanovovala jsem hranice, hlídala kruh a hlavně situaci Slunce. Situaci jsme ukončili takovým rituálkem. Honza se šel projít, byl plný dojmů, Martina mu pomohla to celé pochopit. Kdo to nezažil (ani rodinné konstelace, ze kterých to zčásti vychází), tak neví, jaká je to síla.

Šla jsem někam na chvíli pryč, oni si zase rozebrali masky a po návratu jsem zjistila, že na mě zbylo Slunce. To by mě nikdy nenapadlo se o něj přihlásit, ani náhodou. Nu a byl to velkej zážitek pro mě. Hráli jsme ve stodole. Slunce bylo neustále vycentrované, nenapadlo ho opustit střed. Otáčelo se kolem, rozdílelo životní sílu a žehnalo všem. Bálo se jen Saturna, ale pak Martina přestavěla scénu a zeptala se, co by Saturnovi, který si připadal vyloučený, pomohlo. Tak se to přeskládalo a Slunce, když si všimlo, že Luně je se Saturnem dobře, tak i k Saturnovi našlo vztah. Všechno se otáčelo jak na veliké jásavé pouti, tak mi to připadalo. Neptun tam byl taková dobrá vzdálená opora, popíjel si tam a slavil bakchanálie, Slunce ho prý velmi přitahovalo. Jupiter se sčuchl silně s Venuší, Renata a Daniela, a prý jen plodili a seli, seli a plodili. Pavel taky hrál, zastupoval Merkura. Slunce mělo silné okamžiky s Plutem (Tomáš), Pluto mu předával velmi mocné hlubinné proudy a byla tam silná mystika, magie z hloubi. Bylo to dobrý, nakonec mi to žehnání a udílení života přišlo až vyčerpávající, bylo to jak monstrózní kolotoč na pouti, ale muselo se žehnat, každému pokynout, všem postupně, žehnat, rozhýbávat a zdravit. Opravdu pozoruhodná zkušenost. Při výkladu to vypadalo, že jsou všichni spokojeni a cítí podobné bakchanálie jako Slunce. Nevím, co jsme vlastně reprezentovali, ale bylo to dobré. Možná to byl obraz naší skupiny a celého našeho programu. Tenhle zážitek ve mně zanechal dost silný dojem.

Jdeme tedy na večeři, máme Martiny polívku, je výborná. A taky její „vědomý chléb“. Tomáš se pustil do opravy myčky, páč se ucpal přívod vody, neb mi teče z vrtu dost jílu a ucpává to čas od času vše, co možno ucpat. Petra zašla akčně k sousedům pro sikovky, Tomáš vymontoval myčku, opravil, vše funguje, paráda.

Víťa s Honzou rozdělali oheň, delší čas tam seděli sami. Další parta je u stolu. Martina se šla prospat, já cvičím venku na dvoře, lekce dnes není, skončili jsme později, pak se jdu taky natáhnout a umejt si hlavu. Jdeme potom k ohni a rozebírají se tam celkem zajímavé věci. Ten film Zkouška umění, kulturní a mocenské války, ve kterých se hnůj hází na skupiny lidí, které nejsou nijak ohrožující pro společnost, ale vylévá se na nich hnůj lidstva. Pak sedí u ohně ještě Daniela a druhá Martina. A v sednici dlouho astrologicky debatují Janka s Tomášem. — Šla jsem dřív spát, oni tam zrovna měli nějakou pěknou debatu o budoucí utopii a řešení všech společenských problémů, chechtali se u toho, tak jsem přišla o takové zásadní věci. Pak začalo silně pršet, Martina přišla taky spát.

Pátek 5. července. Přichází krize

Dnes to bylo velké. Je to taky krizový den, tak to bývá, třetí den, je to velká psychologická práce. Hrály se totiž už konkrétní horoskopy. Hráli jsme místo ve stodole na dvoře u stolu pod ořechem, ve stodole byla totiž trochu zima a ozvala se taky námitka, že tam na člověka všechno padá. Nu, stodola se jen pousmála, ta ví svoje. — Také bylo dnes po kousek po půlnoci (tedy vlastně až 6. července) novoluní na 15. stupni Raka. I to mělo souvislost s tím, co se tu dnes hrálo, jak se pak ukázalo.

Dopoledne byl Tomášův a odpoledne Petry a pak Martiny. V Tomášově horoskopu jsem představovala Slunce a to byl velkej, silnej zážitek. Až mystickej. Poznala jsem velmi silně, že to energetické pole opravdu funguje a vůbec jsem nepotřebovala znát Tomášův horoskop. Zažila jsem si jeho Slunce v Raku, budili jsme tam Venuši, která „umřela“, brečela jsem pod maskou, tekly mi slzy proudem a byla to velká síla, ale hodně očistná a dobrá. Jak mám sama Slunce v Beranu, tak ten zážitek Slunce v Raku byl pro mě úplný výlet do jiného vesmíru a oblažilo mě to dosti.

Zajímavé je taky, že Frodo vnímá to energetické pole s velkou zvědavostí a taky chce hrát, to dělal už ve středu. Obcházel v kruhu, trochu se tam při hře motal (jednou byl i přišlápnut…), při té poslední hře na závěr ve středu, s hudbou a ozvěnou, tak začal hlasitě mňoukat a byl úplně zdivočelej. Pravidelně přicházel do našeho kruhu i při rozborech, obešel vždycky všechny účastníky, očuchal je, nasál jejich energie. Účastnil se i výroby masek ve středu dopoledne. Já jsem ty energie ještě ve středu nemohla vnímat, protože jsem byla vně, ale on to vnímal hodně. Žolíka to naproti tomu vůbec nezajímalo.

Jedeme pak s Martinou pro oběd, tentokrát řídila ona a zaparkovala na náměstí. Nakoupily jsme taky v Bille. Přestávka po obědě byla kratší, a když jsem se pak sešli na skupinu u stolu pod ořechem, Tomáš navrhl, jestli by se nedalo jít na krátkou procházku, více lidí se shodlo, že potřebují prostor. Ty energie a propojenost už byly tak nahuštěné tady na dvoře a v domě, trochu jako v nějakém tavicím kotli. Některým se to projevilo fyzicky v různých bolestech těla, mě taky bolela hlava. Ale to k tomu patří. Ono se to do programů nepíše, že jo, „zažijete si tavící kotel“, to by asi nikdo nepřijel nebo co, nevím.

Procházka k Zadnímu Vydří a odpolední velké astro procesy

Vyrazili jsme tedy na procházku k Zadnímu Vydří, nešli všichni, Martina zůstává na statku (odpočívala úklidem, vytřela sednici a koupelnu, to je taky odpočinek totiž, změna činnosti a samota). Jdeme na ten vrch před Zadním Vydřím, krajina je dokonalá, mohutné červencové mraky, zrající pšenice, různé letní trávy, vůně mateřídoušky, je to tak nádherný, že by to člověk chtěl zastavit do věčnosti. Vedu je loukou nahoru na vršek, kde je lavička. Chodím tam už od 17 let. Ale nikdy jsem si nevšimla, že mezi těmi osikami je takové silné energetické místo, ony rostou do kruhu a někdo si tam šel stoupnout, možná Janka, a zjistil, že je to tam takové silné. Tak tam postupně chodíme stát. Je tam skutečně kruh osik a uprostřed kruhu ještě jedna osika. Přestala mě tam skoro bolet hlava za tu chvilku. Jitku bolely záda, ale šla s námi, říkala, že jí pomáhá chůze. Janka tam ještě vypátrala tu „mojí“ borovici, ke které jsem chodívala v mládí (říkám jí kouzelná borovice), a řekla, že je to původní mateřský strom z té skupiny, a že má srdce, nebo tak nějak. To mě překvapilo a potěšilo. Občas se mi tu stane, že návštěvníci pojmenují či odhalí něco, co jsem si nikdy neuvědomila a přitom je to jaksi zřejmé. Vracíme se zpátky, měli jsme na to nějak půl hodinu, ale pomohlo to.

Odpoledne hrajeme horoskop Petry, tam se děly velké věci o Venuši a hlavně Marsu, Martině se to i v noci předpovědělo ve snu. To bylo silný, ale psát o tom se těžko dá, je to spíše soukromé, snad si to budeme pamatovat, taky nemám svolení účastníků. Já jsem hrála Plutona v konjunkci s Uranem. Urana hrál Vítek, byla to jeho první hra s námi. Jitka s Danielou totiž nehrály a zastoupil jednu roli Víťa a taky hrál Pavel. V konjunkci s Uranem se mému Plutonovi dařilo. Ostatní planety Plutona nezajímají, tak to ty transsaturny často mají, tam se hodně mění zaměření. Takže Martina to táhla a řídila sama a bylo to teda hodně silný. Zahrála si v jedné scéně Petřino slunce, odpracovala tam psychicky jednu velkou výzvu, když se Slunce rozhýbalo, pak to převzala Petra.

Nakonec hrajeme Martinu (druhou, účastnici), já jsem byla její Venuše v Blížencích, to bylo také pěkné. Planety si vždy vybírají ti, kdo si horoskop staví. Tady bylo řešení celkem brzo a dobře to dopadlo. Byl tam velmi silný Saturn (Tomáš) a Uran (Vítek), který ho chtěl „orušit“ a byl na to zcela fixován, ale to se úplně nedařilo. „Orušit“ je výtečné slovo, které vynašla Janka, když vícekrát představovala Urana.

Martina uvařila k večeři výbornou dýňovou polívku. Pak je odpočinek a já s Danielou a Honzou jdeme ještě cvičit na půdu, dali jsme si sestavu na otevření srdce. Honza pak na konci říkal, že měl při józe tantrické zážitky. To tak občas někdo mívá při téhle józe, já to tedy neznám, bývají různé zážitky. Martina si šla zahrát na theremin s Víťou, to měla místo jógy. Na chvíli se k nim připojil Honza, pak šel s náma cvičit, Janka se prý taky zapojila. Dobře nám hráli zdálky ze stodoly při cvičení, na relaxaci už pak ne.

Osazenstvo ještě sedí pod ořechem u stolu, povídají, tak tam jdu za nima psát deník a povídáme. Jsou tady opravdu mocné procesy a ty energie jsou už hodně propojený, jsme něco jako jedno tělo a z mého pohledu tam funguje taková gravitační síla, jako by to člověka pořád táhlo do té skupiny, a to i introverty jako jsem já. Spát jdeme o půl dvanácté.

Sobota 6. července. Krize odeznívá

V noci se mi zdálo, že jsme s Martinou utíraly záplavu, která vznikla kolem linky. Říkám jí to ráno a úpíme, že to nechceme, páč když se to vezme symbolicky, je to dosti na pováženou. A hle, za chviličku už záplava nastala, jeden dost nepříjemný konflikt, který Martinu silněji zasáhl a ještě dalšího účastníka také. Záplava slz byla na světě hned. Postupem dne se to uklidnilo, ale den začínal docela drsně a všichni na to nějak museli reagovat, tomu se vyhnout nedá. Ale myslím, že to bylo nakonec k dobrému. A u ranní skupiny lidi vypadali, že jsou v pohodě většinou a odhodláni pokračovat naplno.

Hrajeme dnes nejdřív horoskop Renaty, květinářky. Jsme ve stodole, venku pálí slunce. Bylo to moc pěkné, dělala jsem jí Merkura. Šlo tam o propojení Venuše s Marsem. Vytvořily se tam takové dvě party planet, uprostřed kolem Slunce byl většinou takový velký mejdan. Můj Merkur se tam srandovně omámil při setkání s Neptunem, nedokázal pak dělat nic jiného než omámené kruhové vláčné pohyby a bylo mu dobře, ale u Slunce se srovnal do rácia. Byl to pěkný zážitek. Pluton (Honza) měl velmi silné zážitky s Venuší. A Venuše (Petra) s Marsem (Vítkem) prožívali velikou lásku (teď si nejsem jistá, jestli tohle bylo u Renaty, ale asi jo). Rozebíráme to u stolu pod ořechem. Renata nemá astrologické vzdělání, tak jsme měli za úkol jí sdělit něco o každé planetě v normální neastrologické řeči.

Přijel nám také oběd, pán ho dovezl až sem, tak jsme mu zatleskali, protože to bylo každý den úplně výborné. — Odpočinek je jen půl hodiny a jdeme zase do díla. Renča (druhá Renata, máme dvě) chce pochopit svou Venuši v T-kvadratuře. Luna (tu hraju já) je v opozici na Pluta s Uranem a v téčku na Venuši. Bylo to hodně zajímavé. Odhalilo se, že potíž není až tak s Venuší, ale s uspávajícím, až „zaklínajícím“ Neptunem v prvním domě. Jde ale jen o jeho jiné využití. Neptuna dělala Petra a „zaklínala“ tam Venuši s Marsem. Mně se moc líbil prožitek Luny v Rybách, která chtěla velký prostor a moc hezky celistvě komunikovala se vším a všemi, oceánsky a všeobjímajícně. Osvětlilo mi to taky víc mého Merkura v Rybách a bytostnou potřebu Ryb neosobně se rozptýlit v nějakém oceánském, bezhraničním zážitku, což může být využito konstruktivně, není to zamlžující, naopak objasňující.

Procházka do Kostelního Vydří a vzkazy na papír

Podle plánu měla být procházka s programem do Kostelního Vydří, ale nakonec jsme šli sami bez Martiny, která se potřebovala zregenerovat. On by stejně už další program nebyl možný, protože by to psychicky těžko někdo vydržel, potřebovali jsme jen tak jít a povídat, co chceme. Počasí bylo úplně nádherný. Šla jsem s Jankou a Víťou a rozebíráme taky psychologii, co je to vina a tak. Janka má dobré psychologické postřehy, mluvila o šesti základních emocích, to mě zaujalo, že mezi ně patří i zhnusení například.

V Kostelním se rozcházíme po areálu kláštera, já s Danielou se jdeme pomodlit do prázdného kostela. Ostatní si kupují kafe nebo nanuky, sedíme pak na schodech. Přichází za námi Martina, přijela autem, vypadá zregenerovaně, v červených šatech. Jdeme dolů pod kostel ke zdi, kde je připravené podium na velké mše o poutích, zatím prázdné, tak ho zabrala naše banda astrologická, z čehož mám legraci. Kdyby to v klášteře věděli, dost možná by nás chtěli vyhnat, kdo ví…

Martina vymyslela pěknou věc na uzavírání programu. Na papír jsme si napsali naše jména a posílali ho po kruhu. Každý tam všem ostatním napsal něco pěkného, žádná kritika se psát nesměla, jen nějaký povzbudivý vzkaz. Papír se vždy založil, aby nebylo vidět už napsané. Každého to určitě potěšilo, takové pěkné vzkazy. — Bylo po půl paté, tak jsme se někteří rozhodli, že si zajdeme na mši teď a nebudeme to muset řešit zítra. Byla v pět. Šli jsme já, Daniela, Honza a Renata, asi nikdo další, ti čekali dole. Martina s Vítkem šli taky, ale při kázání to vzdali (farář mluvil o umění odpočinku) a jeli nakupovat.

Pak se zase všichni scházíme v areálu, někteří si kupují na večer pivo, Janka mi taky koupila, páč jsem dala drobné do kostela a nic mi nezbylo. Petra vlivem několikadenního vegetariánského jídla dostala chuť na špekáček a vypravila se pro něj do Dačic. Zrovna se vracela, když jsme vycházeli a vraceli se i Martina s Víťou, to byla synchronicita, kterou by se nám nepodařilo naplánovat. Někteří tedy jeli s nimi a zbytek šel zase pěšky, já jsem šla chvíli bosá. Pár z nás se stavilo na hřbitově, ukázala jsem jim tátův hrob. Ostatní na nás kolegiálně počkali.

Po návratu na nás čekala Martiny výtečná polívka. Jíme zase pod ořechem. Ta energie skupiny je už tak stmelená a propletená, že mě to pořád nějak táhlo být s nimi, ale úplně svobodně. Šla jsem si pak zacvičit do sednice a relaxovat do stodoly. Pozorovala jsem oblohu, nechala se v ní neosobně rozplývat a užívala si energie Ryb, která se mi jasně vyjevila při tom zážitku s Renatky Lunou.

Posléze vypukl „svatý byznys“, protože někteří jevili zájem o koupi obrázků mé mámy, které prodávám v eshopu a mám je tady na skladě, financuju z toho poslední dobou rekonstrukci statku. Vyložila jsem krám a zájemci se sbíhali, nakoupili hodně obrázků, měla jsem radost. Petra, která jich koupila víc, mi pak poslala pěknou fotku, jak je má vyskládané kolem klavíru.

Závěrečný rituál a noční „chechtací párty“

Jdeme se rozloučit s maskami a buď je spálit na ohni, nebo nechat někde na statku. Živly se taky přicházely loučit. Oheň už hoří a strhával se veliký vítr, valilo se to někde kolem a část povětří přiletěla i na dvůr, větve ořechu se nad námi divoce klátily, když jsme stáli v kruhu kolem masek položených na trávě. Martina vysvětlila, že jim máme poděkovat a pak je chodit spálit nebo odložit. Všichni postupně šli z kruhu a masku pálili u ohně, kde stála Martina, Pavel byl s námi v kruhu. Jen já jsem svého Merkura odnesla do stodoly, ráda bych tam měla i další masky, ale chápu, že lidi, co odsud odjíždějí, potřebují udělat nějakou jasnou tečku za celou akcí. Pak jsme se chytli za ruce, uklonili se, poděkovali a zatleskali. Bylo to dobré. — Odvážím Petru do kláštera na ubytování, po krajině už fučí silnější vítr, ze stromu padají drobné větve. Cestou zpátky jsem potkala na kraji silnice lišku.

Po návratu vidím, že se už všichni přesunuli do sednice, uhasili oheň, aby ho nerozfoukal vítr. Sedí v sednici kolem stolu a nálada je proměněna, jako by se všechno uvolnilo, rozhýbalo a trochu bláznivě začalo létat po místnosti. Vypukla totiž velká chechtací párty, nebo co to bylo. Pořád jsme se něčemu smáli a bylo to takové hodně neptunsko uvolněné, ale v poklidu jsme přitom seděli u stolu. Každý popíjel, co měl, žádné alkoholy se tu po celou dobu moc nepily, já jsem si dala svůj vinný střik, přes týden lidi nepili vůbec, teď jich pár mělo jedno pivo, taky Birely se pily, čaje apod.

Vykonali jsme ale také veliké orákulum. Martina přivezl karty se sabiánskými symboly, které kreslil její manžel Karel Jerie. Každý si vytáhl jeden sabián a Janka četla z knihy, co to znamená. Bylo to silný, protože se tahaly sabiány související s tím, co se tu dělo, nebo nějak přiléhavé k jeho současné situaci. A zároveň jsme se chlámali. Já jsem si vytáhla ten „vánoční stromeček“, 9. stupeň Býka, to se mi líbilo, to tu díky Bohu teď mám. Víťa si vytáhl symbol „kreativní frustrace“, což spustilo jeho neskutečnou kreativitu slovní, nejdřív rozuměl, že „býk býká“, tak to pořád opakoval a snažil se přijít na to, proč mu v horoskopu jeho býk tak býká, vznikla z toho prostě hláška, která mě dostala.

Zábavu dělal hodně Víťa, on má velký dar takové akční mluvy, jakoby měl tisíc nápadů najednou, vymýšlí různá nová slova a je to takový gejzír, a když je v dobré náladě, jsou z toho úžasný hlášky, které mají nakažlivý charakter. Nepamatuju si už přesně, co jsme všechno povídali, já jsem pak spíše poslouchala ten gejzír, tyhle divoké zábavy mě vždy rozneptuní do mrtě, ale už mi to nevadí, dřív jsem se cítila blbě, že to neumím, teď si to užívám a rozpouštím se v té vlně. Největší sranda byla, když začali vymýšlet změněné názvy filmů tak, aby tam bylo slovo astrolog. Když se to řekne správným tónem, bylo to úplně třeskutě vtipný. Podobně jako změněná přísloví. Až jsem chvílema brečela smíchy. Ale vůbec nemám schopnost tyhle věci vymýšlet ani říkat vtipně, ráda jsem to přenechala těm, kdo to umí. Možná ti ohniví Merkuři k tomu mají dobré dispozice, nevím, mně to úplně vymylo mozek. Pobídla jsem pak lidstvo, aby to zapisoval někdo, tak se toho Martina ujala a pár jich zapsala. Ale byl to nekonečný proud, tohle je jen zlomeček.

Slunce, seno a pár astrologů – Čtyři astrologové stačí drahoušku – Přelet nad astrologovým hnízdem – Dobří astrologové se vracejí – Na západní frontě astrolog – Astrologu prchni – Astrologův průvodce galaxií – Masakr motorovým astrologem. 
Přísloví: Astrolog je nejlepší kuchař – Buduj vlast, posílíš astrologa – Tak dlouho se chodí s astrologem pro vodu, až se astrolog utrhne – Jak se do astrologa volá, tak se z astrologa ozývá.

Chodili jsme si taky někteří zapálit ven cígo, já, Martina, Honza, Vítek. Tam jely další hlášky. Rak ráká, střelec střílá. Nu bylo to. Spát jdou někteří kolem dvanácté či kousek později, poslední jsme šli asi kousek před jednou hodinou, už přesně nevím.

Neděle 7. července. Konec dobrý všechno dobré

Dnes začalo pršet hned od rána, obloha je zatažená. Asi jsme měli počasí, jaké jsme si zasloužili, což je dobré zjištění. Snídáme zase v sednici, tentokrát vánočku, sice už nevědomou, ale usnesli jsme se, že je potřeba trochu si „snížit vibrace“. Vznikají tu takové dobré humory patřící jen naší skupině.

Od devíti hodin je pak poslední skupina, všichni hodnotíme průběh (tedy ne všichni, jedna účastnice byla přemožena emocemi). Musím říct, že to byl pro mě (a určitě nejen pro mě) silný moment, protože zaznělo velké ocenění, programu, prostoru, lektorům, účastníkům skupiny. Ne úplně každému ta silná energie sedla, mluvila jsem i s někým, na toho to bylo trochu moc (pak jsme se shodli, že je to tady „urychlovač částic“), ale když lidi říkali věty jako, že se „těší do života“ nebo pěli chválu na vhodnost statku na takové akce, byla to úleva i radost.

Pro mě byla tohle velká přelomová událost z hlediska vývoje statku. Jednak je to taková naše spolupracovnická „svatba“ s Martinou, ona to tak nedávno nazvala, že tady u mě se uvidí, a já jsem z toho měla trochu obavu a svěřovala to mnohokrát „vyšší moci“. Děly se tu velké procesy, pracovali jsme s velkými energiemi, vpravdě s „Plutoniem“, řečeno řečí skupiny, a to nemůže být jenom silou lidskou vedeno, to prostě není možné. Člověk si u toho zase znova uvědomí, jak sám od sebe nic nezmůže, že může jen prosit o to, aby byl nesen, a jak křehká věc to je!

Za druhé: řeším, jaké akce si statek přeje, nechci to sama vybírat. A vypadá to, že toto ano, takhle ano. Stodole se to líbilo tak moc, že se ještě teď tiše chvěje radostí skrze tu masku Merkura, kterou jsem tam nechala povlávat a podávat o události zprávy do éteru. Pak se tedy všichni rozjíždí, odjíždějí tři auta, loučíme se, objímáme, naposled odjíždějí Martina s Víťou. Já zůstávám a energie, co tu vznikla, se vpíjí do země i zdí, sublimuje a proměňuje v ducha místa, jak to tak bývá po všech akcích a lidech, co tu byli.