Souhrn rekonstrukce a činnosti spolku v roce 2012

Souhrn činnosti a oprav za první rok fungování spolku. – Přebírání Jirousovy pozůstalosti na statku a co se tam našlo. – Spolupracovníci a pomocníci, kteří se první rok podíleli na opravách. — Souhrnná fotogalerie k celému roku je zde. —

Třídění pozůstalosti Ivana Martina Jirouse

Začátky byly skutečně těžké, celý červenec jsem strávila na statku v marném shánění řemeslníků a při vyklízení nánosů starých novin a jiného harampádí. Pomáhat mi tam přijížděly Jana Bauerová a Alena Tesková. S Alenou jsme pokosily, s Janou jsme vymýtily pozemek od náletů, křápů a odpadu a začaly přebírat Jirousovu pozůstalost. V sednici u klavíru se na podlaze našlo – v celkovém objemu asi 5 banánových krabic – spousta rukopisů básní (většinou vydaných), originály různých petic, originály všech rozsudků, celá Jirousova korespondence z vězení, náčrty textů apod. [Zápis z prvního týdne, kdy jsme na statek s Janou přijely, je tady]

Tato pozůstalost je v současné době majetkem samizdatové knihovny Libri prohibiti v Praze. Myslím, že toto rozhodnutí je správné, protože na statku listiny tohoto typu zůstat nemohou kvůli nevyhovujícím podmínkám. V budoucnu ale plánujeme pořídit kopie nebo nejdůležitější dokumenty zpřístupnit přímo v památníku v elektronické podobě. S Alenou Teskovou jsme během roku přestěhovaly všechnu další pozůstalost (nábytek, listiny, které zůstanou v památníku, a celou velkou knihovnu z Prahy) na bezpečné místo, aby se v budoucnu mohla stát součástí památníku.

[Sdružení fungovalo tak, že jsem psala na Facebook zprávy, co se děje ve Vydří, a tím také přibývali noví členové. Zpráva z přelomu července a srpna je tady.]

Srpen 2012: začátek oprav

Všechno začalo fungovat až na začátku srpna 2012, kdy se do sdružení začali hlásit první členové a posílat své příspěvky. Na statku jsme nechali sloužit mši za zemřelé, tedy za Magora a rodinu Chalupovu – původní majitele statku, také za Jaroslava Vrátného, který zde bydlel a zahynul při nehodě. Mši sloužil Ladislav Heryán. Musím říci, že od té doby se konečně začalo něco hýbat v tom smyslu, že jsme začali opravovat rozbité zdi apod.

[Zprávy ze srpna, které jsem psala na Facebook, si můžete přečíst zde]

Pomocníci a brigády

Nejdříve jsme všechno podnikali svépomocí, přijel například Luboš Krumphanzl a opravil některá poškozená místa ve zdi, znovu postavil celá léta vybouranou zeď v budoucím pokoji pro hosty. Pomáhal nám také Ladin Hejl.

Velký dík patří Evě Tomkové, která stála u zrodu sdružení, sponzorovala vyčištění studny a jiné práce. Bez ní by žádné práce v začátku sdružení nebyly vůbec možné. Účastnila se zářijové brigády spolu s básníkem Vítem Kremličkou, ten na statku i nějaký čas bydlel, naštípal dříví na zimu, přivezl krásný dřevěný kříž a měl několik dobrých nápadů, jak sdružení pomoci.

Velký dík patří také husitskému faráři Petru Cicálkovi, který je jedním z těch, kdo „šli náhodou kolem“ a delší dobu potom zůstali. Petr se účastnil brigády, pracoval na statku a mimo jiné vařil, což se zde velmi cení, neboť já toto umění nikterak neovládám. Díky Petrovi jsme získali jeden nezbytně důležitý předmět, o kterém ale nesmím veřejně mluvit.

A poděkování patří i mé sestře Martě, která mi po celou dobu výrazně pomáhá s administrativou sdružení a dalšími záležitostmi, například mne často vozí do Vydří autem, což je celkem zásadní pro člověka, který auto nemá a řídit moc neumí.

Velké poděkování patří Vladimíru Krulichovi, který zdarma vytvořil první webovou prezentaci sdružení www.magoruv-statek.cz

„Správce“ statku

V létě jsme dlouho a bezúspěšně řešili vyčištění studny, nedařilo se sehnat žádnou firmu, a pokud už ano, zdála se nám příliš drahá. Vyčištění se podařilo až díky Jaroslavu Prokůpkovi z Prostředního Vydří, který také „šel kolem“ … a už tam v podstatě zůstal jako dobrovolný správce všech prací. Od září, kdy jsem musela odjet do Prahy kvůli státním zkouškám z filosofie, pan Prokůpek převzal organizaci celé práce, domlouvá řemeslníky, plánuje, co se bude dělat. Mohu se na něho v tomto zcela spolehnout a celé sdružení mu vlastně vděčí za to, že se za peníze, které získáváme od členů a sponzorů, pořád na statku pracuje.

Díky panu Prokůpkovi a několika mladým mužům z vesnice, jako je například Vít Kiessling, byla opravena celá zeď v budoucí výstavní síni, postaveno znova okno a celá místnost byla připravena na opravu střechy. Vít také vyčistil a vyspároval starou kamennou studnu, takže ta už zase funguje. Přes zimu se pracovalo na opravě celé kanalizace, včetně odvodňovacího systému, který by měl odvádět vodu z celého dvora. Vykopala se přípojka vody ze studny, řeší se odvodňovací systém ve sklepě pod vejminkou. V celém statku byly udělány nové elektrické rozvody, šikovný elektrikář vymyslel pěkné osvětlení celého dvora, byly vyměněny rozvodové skříně atd.

Skalákova síň

Největším úspěchem roku 2012 byla oprava značně poškozené střechy nad hlavní budovou. S prací se začalo až v listopadu, kolem výročí Magorovy smrti. Střecha byla opravena zásluhou Miroslava Skalického (Skalák), který sehnal a zaplatil řemeslníky. Dřevo dodal Zbyněk Burian. Vzniklo tak několik metrů nového krovu namísto starých uhnilých trámů. Střecha se uzavřela novým štítem, oplechovala, na celé budově jsou teď konečně dešťové svody. Prostor vzniklý pod střechou, se od té doby nazývá „Skalákova síň“ a bude možná časem sloužit jako reprezentativní prostor pro výstavy, promítání filmů a další menší kulturní akce, v současnosti slouží jako sklad materiálu.

Pokoj pro hosty a památník

Pokoj pro hosty je skoro hotový (na starost si ho vzal Jan Bauer a další moji přátelé ze Staré Říše), ale těžko můžeme čekat, že někdo bude na statku chtít bydlet, když se tam stále pracuje a koupelna není dokončena. Ale až bude hotová, pro členy sdružení se otevře možnost pobýt zde nějaký čas za dobrovolný poplatek, případně zdarma. K této možnosti budou vydány další informace v průběhu roku.

Všechny věci určené do budoucího památníku jsou už shromážděny. Bohužel podlaha v hlavní budově, v sednici, kde má být památník, je značně poškozena, takže se bude muset kompletně vyměnit. To se v nejbližší době určitě nepodaří, jsou přednější věci. Ale každý jistě chápe, že oprava takového statku je záležitostí mnoha let.

Výhled do budoucna a financování

Jak bylo řečeno, v současné době pracujeme na opravě koupelny a nových rozvodech vody. Na to jsme dostali od města Dačice mini-grant ve výši 10 000 Kč. Chtěli jsme žádat i o další granty, ale zatím se to nepodařilo, protože sdružení musí disponovat nějakým větším obnosem, zatím ale všechny peníze musíme investovat do oprav, které nesnesou odkladu. V listopadu 2012 nám byla povolena veřejná sbírka, která stále probíhá. Poděkování patří Jáchymu Topolovi, který se do veřejné sbírky akčním způsobem zapojil.

Rozhodně se dá říci, že hlavní budova je zachráněna a nehrozí jí spadnutí ani žádné další větší poškození (pokud ovšem neuvažujeme fasádu, která stále je a ještě dlouho asi zůstane bez omítky). Stejně tak vejminek nehrozí spadnutím, ačkoli má mírně poškozené zdivo a jeden střešní trám, který bude nutné co nejdříve opravit. Problém je se stodolou, jejíž krov se trhá z obou stran a jejíž oprava byla odhadnuta na 100 000 Kč, což zatím k dispozici nemáme a je otázkou, zda vůbec stodolu opravovat (o tom se ale poradíme při návštěvě nebo hlasování).

Bylo nám vyčítáno, že jsme prodali některé Jirousovy obrazy v aukci a ještě po lidech chceme peníze. K tomu jsem vydala prohlášení, které lze nalézt na internetu („Prohlášení Františky Jirousové o majetkových poměrech sdružení Magorův statek“). 100 000 Kč, které jsem já osobně z prodeje získala, byly všechny věnovány sdružení na opravy v roce 2013. Pokud se někomu 100 tisíc zdá jako tak velká suma na opravu, že by nám měla stačit, tak ať si to zkusí.