Pobyty na statku, návštěvy a zájezdy v letech 2014 až 2017

Hostinský pokoj jsme otevřeli v říjnu 2014 a celé roky sloužil jako ubytování zdarma pro umělce, studenty a lidi z neziskovek. Přijížděly také různé kulturní zájezdy. Úryvky z emailové korespondence a kroniky v hostinském pokoji nabízejí vhled do samočinného fungování statku v dobách rozjíždějící se rekonstrukce, kdy zde ještě trvale nikdo nebydlel, ale statek byl stále otevřený pro návštěvy. Hosté si sami vyzvedli klíče, ubytovali se a museli se potýkat s různými nástrahami milé polo-ruiny. V kronice jsou o tom někdy opravdu dobrodružné zápisy.

Pokoj pro hosty je otevřen od října 2014

Od října 2014 jsme otevřeli pokoj pro hosty, takže na statku konečně funguje něco, co by tam mělo zůstat už napořád a co se skutečně osvědčilo. Pokoj slouží k bezplatnému ubytování studentů, badatelů a umělců, kteří hledají klidné místo pro svoji práci v délce od jednoho dne do čtyř týdnů. Na ubytování mají dále nárok členové sdružení, kteří jsou členy nejméně tři roky. Právo na využití pokoje mají také nejbližší příbuzní člena – manžel, manželka, děti, případně další osoby, za které se člen zaručí.

V prvním roce fungování, od října 2014 využilo pokoj přibližně 15 lidí. Otevření hostiňáku jsem zahajovala s Evou Tomkovou. Následovali další, kteří tu pobývali už sami. Byl zde např. několikrát student filosofie z Prahy, o Vánocích slečna se psem, na jaře slečna s violoncellem, dva studenti z Akademie výtvarných umění. Dalším z návštěvníků byl Pavel Nepustil, předseda občanského sdružení Narativ, zaměřeného hlavně na šíření a výuku nových terapeutických směrů. Pobýval tady s rodinou (pokoj může sloužit i menší rodině). V červenci 2015 nakonec pracovala v pokoji na korespondenci Jakuba Demla Daniela Iwashita, přijela s manželem. Z toho plyne: Manželé, partneři, děti, zvířata – to vše je v pokoji možno ubytovat, za předpokladu, že pokoj bude uveden do původního stavu.

Praxe je velmi jednoduchá: Zájemce o ubytování kontaktuje Františku a pošle zálohu 1000 Kč na účet sdružení. Františka (která bydlí v Praze a do Vydří se téměř nedostane) zařídí, že neoficiální správce statku Jaroslav Prokůpek nechá na určeném místě klíče, v zimě zapne bojler, po odjezdu návštěvníka pokoj zkontroluje, vyzvedne klíče a dá zprávu Františce. Ta vrátí ubytovanému pouze 900 Kč, protože 100 Kč z každé zálohy je určeno jako spíše symbolická částka správci statku za jeho služby, bez nichž by nemohlo vůbec nic fungovat.

Vybavení pokoje

V pokoji jsou 2 postele, psací stůl, kamna na uhlí, prostorná skříň, 2 menší police a široký okenní parapet, na kterém se dá vařit. Dále je zde kabel pro připojení na internet, elektrický vařič a varná konev. Pokoj je zařízen převážně nábytkem z pozůstalosti Ivana Jirouse. V polici se nachází několik knih z Jirousova pražského bytu a postupně v ní budou shromážděny všechny jeho básnické sbírky. V pokoji jsou připravena čistá prostěradla a ručníky. Nutné je přivézt si vlastní spacák. Koupelna s teplou vodou, sprchou, pračkou a vytápěním pomocí roury od kamen, se nachází hned vedle. Časem přibude malá kuchyňka namísto dnešní komory. Od podzimu 2017 jsou v pokoji nové palandy, takže v pokoji mohou pohodlně spát 3 lidé (další případně na zemi nebo ve stanech na dvoře). V dřevníku je uhlí a nařezané dřevo na topení. Místnost je uklízena vždy, když se Františce podaří utrhnout z práce a dostat se do Vydří, což je tak 4x za rok. Celý provoz je tedy směřován tak, aby se návštěvníci sami postarali o úklid, v zimě naštípali dřevo pro dalšího obyvatele atd. 

Výhody ubytování zdarma

Na ubytování zdarma trváme, protože se to osvědčuje také finančně, byť se to na první pohled nezdá. Jednak je celý provoz pokoje včetně nákladů na uhlí atd. zcela bez problémů pokryt členskými příspěvky, jednak se občas stane, že nájemník nechce zálohu vrátit, nebo pošle jiný příspěvek, nebo na statku udělá spoustu užitečné práce. —- Návštěvníci se zapisují do kroniky, nebo pošlou email, jako třeba Pavel Nepustil, který tento rok přijel poprvé:

… za chvíli odjíždím z Vydří a jsem vám velice vděčný za tuto možnost. Byl to jak skvělý rodinný víkend, tak i velice tvůrčí prostředí pro psaní. Napsal jsem dva články, jednu pohádku a rozepsal závěrečnou zprávu z projektu. Taky jsem toho docela dost přečetl, z toho co jsem si přivezl, ale i z místní knihovny. Je tady opravdu nádherně, uvnitř i venku, dovedl bych si tady představit být i daleko déle, snad mi to vyjde příští rok. — Dneska jsme dělali s J. Prokůpkem dřevo, všechno co bylo před domem je pořezané a vyskládané, začal jsem přenášet dopředu i klacky z boční strany domu, ale nestihl jsem to už dodělat, pár kousků tam ještě zbylo. — Do kroniky jsem zápis udělal. Moc vám přeju, aby tahle skvělá myšlenka na využívání statku fungovala dál a aby se statek dál rozvíjel, doufám, že k tomu budu moct přispět.

Na statek přijely v roce 2014 také dva zájezdy studentů, Františka je provedla a připravila krátký výklad.

• Magda Ziková přivedla asi 30 studentů Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, účastnících se tzv. Letní školy lingvistiky v Dačicích.
• Stanislav Pitaš za Šonova přijel 15. 5. se dvěma třídami gymnázia.

2015

Magorův statek (tehdy se spolek ještě takto jmenoval) se díky pracovnímu pobytu Daniely Iwashity, redaktorky knihy Jakuba Demla: Sedm let jsem u vás sloužil. Vzpomínky na Josefa Floriana (Praha, Dauphin 2015), ocitl dokonce v poděkování v tiráži.

2016

Magorův statek se stal součástí literárního zájezdu po Vysočině pro „CK Begegnung mit Böhmen“ z Řezna. V prvním roce byly naplánovány dva termíny, které byly hned plně obsazeny (tzn. 15–18 osob). Návštěva statku se uskutečnila 6. června a 26. září 2016. Účastníci šli pěšky od vlaku ze Slaviboře a na statku si udělali piknik z vlastních zásob spojený se čtením. Pak se vydali přes Kostelní Vydří dál. Jedna z účastnic nakreslila k pobytu pěkný obrázek s popiskem „Magor´s Welt“.

Email 24. 2. 2016 s dotazem na možnost pobytu:

Minulý rok jsem u Vás na statku strávila se svým německým kolegou jednu noc a další den jsme se tam potkali i s Vámi. Mluvili jsme tehdy i o tom, že Magorův statek chceme zakomponovat do našeho nového literárního vysočinského zájezdu pro CK Begegnung mit Böhmen z Řezna, a nyní jsou již naplánovány dva termíny tohoto zájezdu, které jsou dokonce už v tuto chvíli plně obsazeny (tzn. 15-18 osob). Návštěvu Magorova statku máme v plánu vždy v pondělí: 6. června a 26. září, půjdeme výletem pěšky od vlaku ze Slaviboře, takže počítám, že na statek dorazíme kolem 13 h a uděláme si tam takový piknik z vlastních zásob spojený se čtením. Zhruba kolem 15 h se vydáme přes Kostelní Vydří dál.
Můžeme prosím s návštěvou takto počítat? Samozřejmě Vám za to rádi přispějeme nějakou částku na údržbu/opravu statku – buď můžeme nechat někde tam v hotovosti nebo poslat převodem, řekněte si.
Klíče najdeme stále na stejném místě schované u branky nebo máte nějaký jiný systém?

Organizátorka Blanka Návratová o podzimním výletu napsala: Vše proběhlo naprosto skvěle! Celý den se nad námi honily bouřky, tak to mělo takový dramatický nádech a skvěle se hodila četba pohádky o bouřce, kohoutech a duze, která obarvila svět. Dokonce jsme se i potkali s Angličanem, který nám ukázal svoje stavení. Zapsali jsme se do kroniky a do kasičky hodili příspěvek. Budeme se těšit na další návštěvu na podzim.

Ke konci října 2016 zde pobýval spisovatel a redaktor Michal Kašpárek a psal kapitolu své novely Hry bez hranic, kromě toho se mu podařilo zavést wi-fi.

V prosinci 2016 přijel pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů Martin Valenta, aby zde pracoval na dokončení monografie o Plastic People.

Září 2016, kluci z Letní filosofické školy

Organizátoři LFŠ, Jiří Michalík (řečený Démon), Ota Bureš a Evžen navštívili v září 2016 statek a domluvili jsme se, že budeme postupně pracovat na přesunu celé akce do Vydří. Musí se ale dojednat ještě některé detaily, ale je to snad na dobré cestě. Hlavní problém je, že na statku není zatím možné přijmout víc lidí, neměli by kde bydlet ani kde se scházet k přednáškám. [Nakonec k přesunu LFŠ na statek nedošlo, ale lidé kolem LFŠ se ukázali jako věrní návštěvníci a brigádníci, kteří sem pak jezdili několik let.]

2017

V únoru 2017 zde byly dvě studentky (už nevím, z jaké školy, a bohužel nemám ani zapsáno, co zde kutily). Na přelomu dubna a května tu pobývali studenti Josef Heřmánek a Tomáš Hučko a psali scénář k filmu „Toto není Bob Dylan!“ Je to mystifikační špionážní komedie/thriller o Američanovi, který přijíždí pátrat po svém slavném strýci.

14 dnů v květnu na statku pobýval také copywriter a spisovatel tvořící pod pseudonymem Ian Schlendri. Zjevně si jako místo pro tvorbu neoblíbil hostinský pokoj ani „kancelář“, ale sednici s jámou v zemi. Zanechal v návštěvní knize pěkný vzkaz:

Svoboda tu vane ze všech stran a v té díře po kopání pokladu tím tvoří vír, co vtahuje. Oblíbil jsem si to hlavně tam, u ní. V ‚apartmá duchů‘, jak jsem si celou tu místnost pracovně pojmenoval. Když přišly vichry, skrze mlátící okna uprostřed noci jako by se ke mně kdosi dobýval. Těžko mi popisovat, co všechno si odsud odvážím – lehko je mi však tvrdit, že Magorův statek by měl být prohlášen kulturní památkou. Prosím, toto místo nesmí zhynout. Kdykoli bych pro to mohl udělat cokoli, dejte mi prosím bez ostychu vědět na ian@schlendri.cz, nebo na kontakty, které jsme si už vyměnili. Jsem dojatej, jsem vděčnej, jsem s váma. — S láskou k Magorovu statku i všem lidem okolo něj, Ian Schlendri

Student Ondřej zde pobýval pár dnů v červnu, cosi sepisoval, naštípal krásnou hraničku dříví, zavítal do Kostelního Vydří na mši a ocenil především samotu, kterou zde podle jeho zápisu je lehké snášet.

A jeden červencový týden zde bydleli studenti filosofie z Ufaru na FF UK v Praze, měli docela akční týden, několik návštěv a také zážitky s místními. I jejich zápis do kroniky stojí za otištění:

Trávili jsme zde týden nad diplomovými pracemi a přípravou na státnice. Hrůzu z bezejmenného „il y a“ rozptylovalo štěbetání ptáčat čermáčka (za jméno neručíme, jsme ornitologové amatéři) zabydlených na obraze. Taky jsme dělali průvodce rozličným návštěvám. Naši snahu předstírat, že jsme odborníci na underground a Magorovo dílo zmařil až Ondřej Němec, který odhalil naši lest. Místo toho provedl statkem on nás a podaroval nás mnohými vzpomínkami a historkami. Práce jsme tu zdárně dokončili, za což patří dík atmosféře statku a klidu panujícímu všude kolem. Poslední den jsme stačili oslavit padesátiny pana souseda od slepic spolu se zbytkem vesnice. Dnes za úmorného horka a s bolavými hlavami odjíždíme. Dík za vše! — Hynek, Petr, Terka

Na jaře 2017 si statek prohlédly děti z Dismanova rozhlasového dětského souboru. Natáčeli zde rozhlasový pořad Do Jirousovské krajiny, aneb Tam, kde básník poklad našel.

Anotace: Tam, kde kočky můžou „bejt červený a fialový“, kde myši šustí kožíšky a do ne úplně bezpečné krajiny v láhvi. A v teplém květnovém víkendu hledalo sedm dětí z DRDS stopy této krajiny fantazie v krajině skutečné. Tam, kde se I. M. Jirous narodil, žil, psal, stavěl, opravoval, bořil, pil, chodil do školy i do kostelů. — Více o tom na rozhlasové stanici Vltava

Na jaře se do pokoje chystal také manželský pár s malým dítětem, psala jsem jim, že to není nejlepší nápad a také nebyl: jakmile uviděli stav statku, odjeli. Pro malé dítě to skutečně ještě není, protože hodně věcí je rozkopaných. A některým lidem toto prostředí připadá asi dost strašlivé, což chápu. Kromě zmíněných zde občas pobývali i lidé, kteří přijeli jen tak užít místa a na ničem konkrétním nepracovali.

Na podzim 2017 zde student bohemistiky, filosofie a evangelické teologie psal práci o Jirousových Labutích písních, nechal tam jako poděkování pozoruhodnou báseň o statku začínající slovy „chtěl bych mít v duši / tajnou zadní branku / kterou bych mohl vyjít / ráno do polí …“

Červenec 2017, Pavel Nepustil a Platforma

17.–21. července 2017 zde opět jako každý rok pobýval Pavel Nepustil a spolupracovníci, kteří si zde tento rok uspořádali také setkání Platformy pro komplexní přístup k užívání drog a závislostem. V emailu pak napsal:

Můj letošní pobyt byl jednoznačně ozvláštněn tím, že se tam na úterý sjelo deset dalších lidí z Platformy pro komplexní přístup k užívání drog a závislostem. Snažíme se přispívat ke zlepšování a inovacím v systému péče o uživatele drog a závislé a v otázkách regulace drog. Měli jsme skvělé setkání – připravili jsme program podzimní konference, ujasnili jsme si naši identitu, a především jsme si odpočinuli a víc se vzájemně poznali. — Všichni účastníci – do jednoho – byli ze statku nadšení. V podstatě jinými slovy opakovali to, co píšete v „manuálu hostinského pokoje“. Mluvili o úžasném klidu, o jakémsi duchu toho místa, o různých zákoutích, zajímavých a někdy bizarních předmětech, které všechny jako by přesně tam patřily. Všichni odjížděli viditelně pozměněni, s tím, že příští rok chtějí přijet zase a řada z nich měla zájem o členství ve Sdružení.

Já jsem tam pak strávil ještě dva dny sám, rozhodně bych tam ještě zůstal pár dní navíc, ale jak mám teď ty malé děti, tak to úplně nejde. Ale opět jsem udělal dost práce, i když jsem se vůbec nenutil. Je tam zkrátka takový jiný rytmus, kdy má každá věc svůj čas. Nic člověka neobtěžuje, může se na všechno maximálně soustředit a dělat to plně vědomě, ať už píše literární dílo, anebo meje nádobí.