Umělecká díla a hlavně knihy, které vznikaly na statku
Možnost tvůrčích pobytů využili od roku 2014 spisovatelé, básnící, badatelé, výzkumníci, výtvarníci, divadelníci, lidé z pomáhajících profesí… Zde je seznam textů a uměleckých děl, které na statku zčásti vznikaly a byly knižně publikovány nebo jinak prezentovány veřejnosti. Řazeny jsou od nejnovějších po nejstarší. (Knihy Františky Jirousové, které zde samozřejmě vznikaly také, jsou jmenovány na konci stránky O nás.)
Tereza Šustková: Koutnice (2024)
Básnířka Tereza Šustková jezdí na statek pracovat na svých básních už více let. V roce 2024 jí vychází sbírka Koutnice, která vznikala z větší části na statku. Je v ní také báseň z návštěvy. Sbírku vydalo nakladatelství Host, zakoupit lze např. na jejich webu.
(Anotace) „Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková (nar. 1991). A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která citlivě a osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky. Erbovním motivem, který dal název jednomu z oddílů i celé knize, je koutnice, koutní plachta, která kdysi oddělovala šestinedělky od okolního světa. Nové básně se tak zcela přirozeně dotýkají (nejen) ženské existence, nejsou však akcentovány vysloveně angažovaně. Perspektiva je všelidská; takto jdeme na svět, toto je náš úděl a naše podstata a nic na tom nezmění vytěsňování či naopak banalizace. Křehký motiv skrytosti a oddělenosti prostupuje celé její dílo. Co vše je zasuto „za“ či „pod“ pomyslnou plachtou? Dá se najít kotva skrze tíhu? I všechno to odmítnuté, ponížené, nepřitažlivé, malé, pokřivené, zastrčené do kouta může být sečteno a oslaveno v poezii ticha a cudnosti. V poezii naděje a ryzího prožívání.
Mikro-teatro: Co je v bytí, nelze odejmouti (2023)
Členky brněnského divadla Mikro-teatro vymýšlely na statku v březnu 2023 divadelní bytovou hru „Co je v bytí, nelze odejmouti“ inspirovanou osudy představitelů skryté církve Koinótés F. M. Davídka a Ludmily Javorové. — Ženy v bytě představují inscenaci o ženě v církvi. Má žena v katolické církvi své místo? Co může žena církvi přinést? Může být žena knězem?
Premiéra hry se konala v létě 2023, zde je možné koupit vstupenky.
Řada členů katolické církve a zejména kněží dospěla během komunistické totality k přesvědčení, že církev musí mít kromě své oficiální linie, ať už její části perzekvované, trpěné nebo té kolaborující s režimem, také skrytou část, která bude působit ve vnitřní svobodě. Postupně se začala ustavovat nikoli jednotná organizace, ale spíše rozbíhavá síť, jejíž činnost pochopitelně komplikovala nezbytná konspirační opatření proti odhalení. Autorky Veronika Všianská a Eva Lietavová si jako východisko pro svou inscenaci zvolily osudy dvou významných představitelů moravské části této skryté církve. Ludmila Javorová je jedinou ženou u nás, o níž se veřejně ví, že byla – proti oficiálním pravidlům katolické církve – vysvěcena na katolického kněze. Felix Maria Davídek byl její světitel. Ačkoli se tento akt uskutečnil před více než 50 lety, stále provokuje naše představy. Mohlo se uskutečnit něco, co je podle pravidel nemožné? Existuje a působí dále to, co bylo katolickou církví několikrát popřeno?
Pavel Nepustil, Tereza Gregorová: Bez podmínek. Metody psychosociální podpory pro lidi užívající drogy (Masarykova univerzita, 2020)
Pavel Nepustil jezdil na statek několik let, Platforma pro komplexní přístup k závislostem si zde pořádala i výjezdní setkání. Kromě uvedené knihy shrnující přístup Platformy k léčbě závislostí zde Pavel psal ještě některé odborné články, doporučujeme k přečtení hlavně Závislost je jinde z magazínu Legalizace.
Anotace: Kniha přináší přehled vybraných metod práce s lidmi, kteří užívají drogy, a je určena jak pro odborníky a studenty psychosociálních oborů, tak pro zájemce o problematiku drog a závislostí z řad široké veřejnosti. Popisované metody mají společné zázemí v současných konceptech sociálních věd, jako jsou participativní přístupy, empowerment nebo kritická sociální práce. Autorský tým je tvořen českými odborníky, převážně sociálními pracovníky, s bohatými zkušenostmi z práce s lidmi užívajícími drogy. Kniha je psána přístupným jazykem, metody obsahují řadu příkladů a konkrétních doporučení pro praxi a zvláštní pozornost je věnována skupinám se specifickými potřebami.
Tomáš Hučko: Chaconna (OZ Brak, 2018)
Tomáš Hučko, autor novely zčásti vzniklé na statku ve Vydří, se narodil roku 1983, vystudoval filosofii, je publicista, překladatel, prozaik a redaktor časopisu Kapitál. Tomáš píše o svém textu a pobytu: „Začiatkom roka 2016 som strávil mesiac na Magorovom statku v Prostredním Vydří. Celý čas mrzlo a snežilo, dni som trávil sekaním dreva a kúrením v malej piecke. A pritom som dával dokopy tento text. Odvtedy ubehli dva roky, text prešiel mnohými zmenami, mnoho z neho vypadlo a navždy sa stratilo, niečo nové sa v ňom objavilo.“
Novela je pojmenována podle hudební formy odvozené od latinskoamerického tance. Hrdiny příběhu jsou skladatelé Johann Sebastian a Ludwig von, kteří se živí skládáním hudby k pornofilmům. Příběh rozpadajícího se vztahu doplňují fragmenty úvah, básní a povídek, které autor umně zasadil do textu. Z anotace: „Nevytvárame príbehy, iba sa snažíme prezentovať svoj vlastný pokrivený obraz, ktorému sme počas rozprávania sami uverili. Užasné na tom je najmä to, že z toho nie je žiadne východisko. Na úprimnosti je totiž niečo znepokojivo neúprimné. Za každou snahou o pravdu je skrytá agenda, nejaká lož vyššieho stupňa.“
Michal Kašpárek: Hry bez hranic (Listen, 2018)
Autor je brněnský novinář na volné noze, píše pro web Finmag a další média, občas překládá. Pobýval na statku asi týden či kousek víc v říjnu 2016. Napsal pak do emailu: „Ještě jednou děkuji za možnost pracovat v takovém pokoji, v obou významech toho slova. Doufal jsem, že se mi zde podaří napsat čtvrtou, nejdelší a nejnáročnější kapitolu mé novely, a ono fakt jo!“
Anotace: Mladý programátor Filip si užívá všeho, co dnešní svět nabízí dobře placeným profesionálům: cestování, drogy, sex bez závazků. Vydělávat na pohodlný život vývojem návykových her a těžbou osobních dat možná není dvakrát morální, ale když to nebude dělat on, bude to přeci dělat někdo jiný, ne? Jakmile se vynalézavému pragmatikovi naskytne během vrcholící uprchlické krize historická příležitost vytřískat na lidském neštěstí tolik, že už nikdy nebude muset vstávat do práce, neváhá propůjčit svůj cynismus dobré věci. Před čtenáři se otevře nepříjemná otázka: sledují nechutné vykořisťování, anebo efektivní záchrannou misi? Publicista a komentátor Michal Kašpárek se ve své temné grotesce strefuje do současných kultů efektivity, kreativity nebo flexibility a předkládá mrazivý i krutě vtipný pohled na generaci Y (zdroj www.kosmas.cz).
Martin Valenta a František Stárek: Podzemní symfonie Plastic People (Argo, 2018)
Martin Valenta z Ústavu pro studium totalitních režimů pobýval na statku v prosinci 2016, aby zde pracoval na dokončení monografie o Plastic People.
V úvodu jsou přiblíženy dějiny Plastic People v letech 1968–1976 v rámci importu psychedelického rocku do Československa a formování prvních konceptů kulturních opozic. Analyzován je rovněž kontext politicky orientovaného disentu, především Charty 77. Následně jsou mapována léta 1976–1986: sociální role disentu, hudební tvorba Plastic People, občanská angažovanost jednotlivých členů kapely. Podzemní symfonie Plastic People rovněž detailně sleduje dlouhodobé vazby rockové skupiny na Václava Havla. Nechybí část věnovaná perestrojce, která byla zlomovým narušením mocenského řádu KSČ, včetně štěpení, jež nový vývoj vyvolával v prostředí druhé kultury. V závěru knihy je podrobně popsán rozpad skupiny: neúspěšná snaha o legalizaci Plastic People v roce 1987, formování různých postojových táborů v rámci kapely, vznik Půlnoci a Domácí kapely, cesty Mejly Hlavsy do USA a jejich pozadí.
Daniela Iwashita: Jakub Deml: Sedm let jsem u vás sloužil. Vzpomínky na Josefa Floriana (Dauphin, 2015)
Anotace: Pátý svazek edice Korespondence poprvé představuje rozsáhlý rukopis Jakuba Demla z let 1950–1951, kdy jeho práce nesměly vycházet. Ztvárnil v něm své svědectví o Josefu Florianovi i vzpomínky na vlastní životní cestu kněze, básníka a vydavatele od počátku 20. století do jeho poloviny. Hudebně vystavěná memoárová próza obsahuje několik Florianových listů a v závěru se proměňuje v dopis, v němž Deml Florianovi deset let po jeho smrti odpovídá. Uzavírá tak předchozí početnou vzájemnou korespondenci z let 1903–1935, obsahující stovky listů, jež na vydání zatím čekají. Vzpomínky rovněž završují deníkovou a životopisnou linii básníkova knižního díla a spolu s jeho Podzimním snem představují vrcholný, dosud však zcela neznámý text českého písemnictví počátku padesátých let.
