Další brigáda s lidmi kolem LFŠ. Září 2020

11.–13. září přijeli znovu lidi kolem LFŠ: Démon, Ota, Jakub, Darja a Lucie. S nimi tentokrát několik nových: Silvie, Honza, Anička, Zdeněk a malá Marjánka. Otloukáme omítku v chodbě, připravuje se dřevo na zimu, sbírají špendlíky na pálenku. Všichni jsme si dobře rozuměli, jako sehraná parta.

Pátek 11. září

Vyjíždím ze Staré Říše po půl šestý, Jakub Fišer mi psal, že bude v Telči, nabírám ho na parkovišti. Ráda ho vidím. Cestou se bavíme o tom, co dělal, jak žije, jak žiju já. Na statku ještě nikdo není, ukazuju mu sednici, od doby, co tady byli naposled, v květnu, to tam hodně pokročilo, ze starého tam už nezůstalo nic, jsou téměř hotové omítky, na podlaze chybí jen fošny, na stropě jsou nový trámy, ale ještě ne prkna. Chodba je taky zpola hotová. Chci ještě trochu vytřít po řemeslnících. Jakub si prohlíží statek.

Pak teda přijíždí první auto. Řídí Démon, veze sebou Silvii, se kterou se seznámil na Letní filosofické škole a teď spolu chodí. Silvie vystudovala matematiku, nedávno měla promoci, a teď bude dělat doktorát. S nima jedou Ota a Darja. Jsem ráda, že Darja přijela znova, dobře zapadá do party. A nově přijel Honza, viděla jsem se s ním na Letní filosofické škole, patří k organizátorům. Kluci šli dozadu pro dřevo, zapomněla jsem, že tam je ještě jedna hromada vzadu na zahradě, obávala jsem se, že nebudeme mít pomalu už co pálit, ohně se tady dělají ve velkým. Když se stmívá, přijíždí další auto: Lucie (a samozřejmě pes Andy), tentokrát bez Ivana, ten je zase pracovně ve Francii. S nimi jede jedna milá rodina: Anička, Zdeněk a jejich dcera Marjánka. Ti tady ještě nebyli. Anička je architektka, Zdeněk ajťák.

Tentokrát byla parta dobře sestavená, připadalo mi, že jsme si všichni dobře sedli, nic nikde nedrhlo, všechno do sebe dobře zapadalo. Nic velkýho jsme večer už nekonali, protože byla tma, takže se rozdělal oheň a bavili jsme se. Vtipně se řešilo, kde kdo bude spát, kdo přivezl a nepřivezl stan. Nakonec teda Anička s rodinou měli vejminku, já jsem si ještě před setměním stihla postavit svůj vratký stan u záhona, bylo to poprvé, kupodivu, co jsem stanovala na vlastním pozemku. Jedna tyč byla zlomená, skepticky jsem na to pohlížela, ale Ota, který má se stanováním letité zkušenosti, pravil, že je to dobrý, tak jsem to „zkolaudovala“. Jenom nesmí pršet. Ota si postavil stan víc vzadu u sítě. Démon se Silvií si postavili stan až vzadu na zahradě, aby měli soukromí. Honza nakonec spal na té posteli, co je uložená ve Skalákově síni. A Darja, Lucie a Jakub byli v hostiňáku. Takže kupodivu, ačkoli s prostorem je to teď kvůli rozvrtanosti sednice a naprosté zarovnanosti Skalákovy síně poněkud tristní, všichni jsme se vešli.

Hovory si moc nepamatuju, ale bylo to takový uvolněný a lidi se bavili i mezi sebou ve dvojicích, jak nás bylo víc. Ptala jsem se Silvie taky na její studium. Ona totiž studovala abstraktní matematiku, žádnou aplikovanou, to mě zaujalo, připadá mi to v něčem hodně podobné jako filosofie. Lucie vyzvídala, jak se seznámili, ale ostatní ani já jsme do toho nechtěli moc vrtat, ačkoli zvědavost byla. Mně se to ale po celou dobu velmi líbilo, že jsou tihle dva spolu, připadá mi, že se k sobě hodí, a bylo prostě pěkný vidět, jak jsou zamilovaní. Dokonce mi přišlo, že jsou si trochu podobní. Byla s tím ovšem také legrace, jak by ne. Oni měli tendenci neustále někam mizet a ostatní na to používali takový srandovní slova, zapamatovala jsem si „dlachmat“. To je ta Démonova hanáčtina, která je naprosto bezvadná. „Dlachmat“ znamená „tisknout, mačkat (dívku)“, takže této činnosti se Démon hojně věnoval, až mi došlo, jaký hromady práce on vždycky udělá, teď dělal méně, ale bylo mu to velmi přáno. Není tady jen samá práce, já je vždycky všechny ponoukám, aby se bavili a dělali jen to, co chtějí.

Honza je lékárník a zároveň studuje filosofii, říkal mi o výzkumu, který bude dělat. Prý chce zkoumat mezi zdravotníky nějaká tvrzení z jakéhosi slavného filosofického článku. Je to o tom, čemu věříme, jakým divným větám, například různým ezo-větám nebo zcela subjektivním tvrzením a proč tomu lidi věří. Ota byl na nějakém klimakempu, chtěla jsem se o tom víc dozvědět, ale nakonec jsme se k tomu nějak nedostali.

Démon se Silvií šli spát před jednou hodinou, já za chvilku taky, ostatní tam seděli asi až do tří. Já jsem se pokoušela usnout v tom stanu, podlaha byla trochu nakřivo a ono to fungovalo všechno jako jakýsi zesilovač zvuků, zkoušela jsem si narvat špunty jakési do uší, což trochu pomohlo. Oni pak ještě zpívali, pěkně, tak mě těšilo, že se baví, to mě vždycky těší. Pak když to utichlo, tak kolem 4. hodiny někdo ve vsi nastartoval traktor, řvoucí velice, a vyjel mocně do práce. To už jsem trochu úpěla… Pak tam divoce křičeli jacísi ptáci. No, je vidět, že nejsem už zvyklá spát venku, to asi bude to stáří. K ránu jsem ale pár hodin spala a zdály se mi divoký sny.

Sobota 12. září

Celý den bylo krásně, ideální počasí, zářivé slunce, už nepatrně podzimní, a teplo. Vstávám nějak v 9, vyspaná si nepřipadám, ale to nevadí, nálada je dobrá. Démon byl na snídani ve vejmince, pak postupně všichni vstávají, snídáme u toho venkovního stolu. Zjišťuju, co bude potřeba koupit. Darja se chystá vařit a není olej a další suroviny. Chce se mi pracovat, ale nákup je taky důležitej. Rozdílím úkoly, Zdeněk se hned chápe díla ve dřevníku, je třeba začít rovnat dřevo, který je suchý, navozit další, toho se ujímá Jakub, a Honza jde ihned otloukat omítku v chodbě. Aničce a Lucii přiděluju sbírání špendlíků za vejminkou. Usmyslela jsem si totiž, že konečně dám tenhle rok vypálit „špendlíkovici“, aby byla na statku nějaká „tvrdá měna“: Jedna kamarádka (Martina Lukášková) mi totiž vyprávěla, že v dobách krize, kdy nic nefunguje, se jako jediná měna osvědčuje tvrdej alkohol, tak cíleně začínám vytvářet zásoby, sama to nepiju (i když špendlíkovici samozřejmě ochutnám). A Anička má vyvrtnutej kotník, takže sbírání je celkem vhodná práce.

Já ovšem vyjíždím na nákup a až v Dačicích před obchodem jsem uzřela, že lidi choděj v náhubcích a já jsem ho samozřejmě zapomněla, tak se vracím. Opět jedu. Nakupuju v Lidlu, dvě basy piva a potraviny. Vozila jsem si mobil v košíku na té sedačce pro děti a nějak se mi to nezdálo, ale vozila jsem dál. Až jsem tam milý mobil přirazila i se sedačkou ke stěně košíku a v blažené nevědomosti vyjela zpět. Na statku to žije, všude se pracuje, já se převlíkám do pracovního, posléze zjišťuju, že nemám mobil. Už jsem hledala tenhle den víc věcí, protože v nevyspání dělám tyhle kraviny, že všude všechno zapomínám a co si neřeknu nahlas, nevím. Takže s Otovou pomocí volám na linku Lidlu, oni volají do Dačic, mobil tam prý zatím nenašli. Tak zase musím jet do Dačic a už jsem si dost odporná. Hořekuju nad tím, jak je těžké žít sám se sebou, na to Ota praví: „To mi povídej.“ Důkladně jsem se modlila k andělovi strážnému, aby mi mobil ohlídal. Ale to ježdění mě už trochu štvalo, tak jsem to brala místy i stovkou. A hle, mobil byl tam, kde jsem ho zavřela, nikdo si můj košík nevzal, naopak ho ještě zavalili dalšími košíky.

Konečně se tedy převlíkám do pracovního, ovšem vidím, že práce je již jaksi téměř hotova. Honza je děsně rychlej, má už omláceno vše, jen spáry nejsou ještě vyškrábaný. Jakub navozil celou hromadu dřeva na řezání. Lucie s Aničkou sbírají za vejminkou, mají tam i Marjánku, vyfotila jsem je u toho a mám radost, jak se jim plní ten 60litrový soudek. Zdeněk s Otou se činili v dřevníku, Ota možná taky vozil, já se omlouvám, že nevím přesně, co kdo činil. Zdeněk pak začal štípat to dřevo, co jsem nařezala na cirkulárce minulý týden s přáteli, štípal a štípal, taky to rozkládal po trávě a sušil, a v dřevníku mi vyskládal překrásné, dokonale rovné dvě řady dřeva. To milý dřevník ještě neviděl, takovou precizní práci. Holt ajťák i ve dřevu koná precizní dílo.

Darja vařila ten oběd, možná ještě někdo s ní, asi pomáhali s krájením a tak, to se taky omlouvám, že nevím. Já jsem na to nesáhla vůbec, ale pak jsme zasedli a bylo to vynikající, taková dobrá směs řepy, čočky, brambor, veganský jídlo výborný. Andymu jsem přivezla balíček masa z Lidlu, Lucka mu to vařila. Rozložili jsme se k odpočinku a kávě kolem stolu, já jsem si lehla na klády. Různě hovoříme, Démon láskyplně dlachmá Silvii, fotím je u toho. Ota se mě ptá na křesťanský anarchismus, psala jsem mu totiž, že mě to začalo hodně zajímat a možná chci pozvat do Vydří tu skupinu Prázdné trůny, kteří se tím zabývají, tak zkoumá, v jaké je to fázi. Jdu si pak zacvičit jógu do „pralesa“. Většina lidu odchází na houby, Démon se Silvií se někde zašívají.

Já jdu konečně pracovat, vyškrabuju spáry v chodbě. Přichází pak taky Honza. Škrábeme a občas si povídáme. Sousedka chystá před statkem tzv. zpívání, to je akce týden před svatbou, s hudbou a pitím, rozjíždí se to tam celé odpoledne, účastní se toho většina lidí ze vsi, tak si povídáme o svatbách a já vysvětluju, že mě tyhle společenský akce nebaví, nepřipadá mi to moc jako zábava, hlavně je to hrozně dlouhý, a radši pracuju, to je holt moje pojetí zábavy. Vyškrábali jsme skoro všechno, je z toho hromada suti a prachu. Kluci taky průběžně ty hory suti a omítky odváželi, všechno vyvezli. Přichází Démon, taky škrábe a pak lezeme na půdu sházet pár křápů, které jsou navalené na klenbě koupelny, což mě rozčiluje. Sházeli jsme hromadu starých dřevěných pelestí, Honza to dole přebíral a odnášel k ohništi. Dvě krásný vyřezávaný pelesti jsem si schovala na případné pozdější použití. Potahovali jsme tam taky těžkou železnou postel, ale nepodařilo se nám ji spustit dolů. Honza musel totiž odjet už, Démon ho veze na vlak.

Jakub začal zametat chodbu a zápraží, tak jsem se k němu přidala a v návalu akce jsme vyvezli celou hromadu odporné suti ze zápraží, povozila jsem si taky konečně pár plně naložených koleček, to mi vždy udělá dobře. Přebírali jsme cihly a vystavěli z toho úhlednou hromádku. Výprava houbová (byli na ní Ota, Darja, Zdeněk – to byl vedoucí výpravy, neb je velký mykolog, Jakub se taky k nim přidal) přinesla množství hub. Ale Ota shledal, že místo, kde ještě minulý rok rostla spousta václavek, je sežráno kůrovcem. [Nicméně v pozdním podzimu jsem shledala, že se václavky houfně přestěhovaly do mé předzahrádky! To teda měly dobrý nápad.] Tak houby očistili, Zdeněk si vzal atlas a ještě nad tím bádal.

Rozděláváme oheň. Petřina (= sousedky) oslava je v plném proudu, mají tam i stan a stále tam zní hudba, tak to občas komentujeme a máme takovou zábavní kulisu. Silvie zjevně zná většinu těch písní. Démon vypráví zkazky o svém „tatovi“, kterak on stále jí maso a špek a přitom je zdráv. K večeři se opékají špeky. Pak různé hovory, ale zase to nemám všechno zapsaný. Bavili jsme se o nových médiích, konkrétně youtuberech, jak to dnešní děti bere, Anička nechápala, co na tom vidí, obhajovala jsem to, protože vidím smysl těchto jevů na příkladu dětí mé sestry. Jakub vymýšlí možnosti financování statku, navrhuje knížete Schwarzenberga, tak důkladně vysvětluju, že bych musela lézt kanálem, kdybych ho někdy žádala o peníze. Už jednou tátovi peníze na opravu dával, on je však ihned propil; kromě toho mu kníže zajistil na 8 let byt v Praze. Různé hovory se vedou, Jakub se baví hlavně s Otou, vypravuje mu, jak skončil spolupráci s Helenou, ale že se rozešli v dobrém a každý bude na filmu o Bondym pracovat podle svého uvážení. Taky o podstatě vědomí tam vedou hovory. Chvilku se bavíme o básních, Darja taky. S Aničkou zase o mém projektantovi (kterého stále velmi chválím) a o potyčce s úřady při stavění.

Lucie šla spát dřív. Démon a Silvie taky pak nějak po dvanáctý, já jsem odcházela kolem jedné a zrovna se začaly rozvíjet asi zajímavý hovory, ale já už na to nemám sílu. Darja mluvila o filosofii, konkrétně o fenomenologii, kterou se zabývá. Pak mi Ota řekl, že se tam probíraly asi nějaký vážný věci taky, psychologie, různý traumata a bolesti, co kdo zažil.

Já zjevně vždycky přijdu o ty nejlepší hovory, ale vůbec mi to už nevadí. Nemusím u všeho bejt, ať taky mají lidi nějaký soukromí, nemusím všude dřepět. Oni ale šli prý spát až nějak v 5! Zašli taky ještě na oslavu sousedčinu. Já jsem usnula skoro hned a ve velmi příjemném rozpoložení, protože tentokrát šly zvuky ze dvou stran, zleva hudba z návsi, přede mnou hovory u ohně, takže nebylo rozumět slovům, ale byl to příjemný noční hluk, to já mám ráda vždycky, dobře se mi u takového ruchu nočních akcí usíná.

Neděle 13. září

Celý den je zase úplně ideální slunečné počasí. Vstávám v půl desátý, dnes jsem se vyspala dobře. Anička je vzhůru, sedí u stolu, ale jinak všichni spí. Snídáme a Anička říká, že šli spát až v 5 a dokonce zašli i na náves, pozdravili se s nevěstou, tak jsem byla velmi ráda, že mne takto zastoupili v těchto společenských záležitostech, které vůbec neumím absolvovat. Objevují se Démon se Sylvií, že prý půjdou taky na mši. Nějak jim to ale déle trvá, tak jedu napřed. Farář měl stejně zpoždění. Zase se už musí nosit všude roušky, dusím se v tom. Kázání bylo tak bizarní, že se o tom těžko dá psát, je to nekomentovatelné takto veřejně. Pomodlila jsem se ale za všechny účastníky brigády. Parkuju na náměstí, jdu ještě na zmrzlinu, je krásně, Démon a Silvie se taky jdou projít po náměstí. Jedu do Kostelního pro oběd.

Vracím se kolem 12, to už jsou všichni vzhůru kromě Zdeňka. Sedíme u stolu a vykládáme. Darja s Otou a Lucií připravují oběd pro vegany, ale já netuším, co kdo přesně dělal. Je krásně a na dvoře se dobře žije. Postupně se obědvá, dnes je hodovní den. Máme řízky se salátem a vývar (z cateringu v klášteře), potom polévku z toho kotrče kadeřavého, co našli včera. Lucie povídá, že vstávala už v 6 ráno, procházela se po orosené zahradě a krajině a bylo to velmi krásné. Andy je unaven ze včerejška, tak ho pak Lucie vynesla ven na dvůr i se spacákem a vegetil si na dece s Darjou a Aničkou, jen hlavu vystrkoval zpod spacáku. Jakub zase vypráví o té spolupráci s Helenou, a jak se rozešli v dobrém a proč. A o vegetariánství se bavíme.

Bereme si s Aničkou na deku kafe a já jí ukazuju projekt na Vydří, jak je architektka, tak ji to zajímalo. Pak všem pouštím ten 3D model od Pavla Kučery. Snad se jim to líbilo. Pak se teda už balíme všichni a loučíme se. Ota odjížděl na vlak trochu dřív, jede do Broumova na nějakou filosofickou akci (tam jel taky Honza včera). Démon ho vezl. Jakub zůstává do pondělí, pomohl mi pak hodně ještě s úklidem a probírali jsme různý věci. — Tahle brigáda mi připadala dost povedená, hlavně v té partě, jak jsme si sedli dohromady, snad to nebyl jen můj dojem.