31.12.2019, Kulturní události a návštěvy na statku v roce 2019
Natáčení dílu seriálu Putování s párou
Česká televize chystala na rok 2020 seriál Putování s párou – poeticko-cestovatelský dokument. V jednom dílu se objevil i „Magorův“ statek. Paní Lokajová z ČT mi napsala tento email:
Dobrý den Františko,
dovoluji si Vás oslovit v souvislosti s připravovanou sérií dokumentů (jedná se o takové poeticko-nostalgické cestování českou a moravskou krajinou, zarámované vždy konkrétní železniční tratí. Pokaždé se snažíme hledat určitou jedinečnost, konkrétní téma a hlubší souvislosti i příběh. Jestli mají díly něco společné, pak je to hledání toho, jak konkrétní krajina ovlivnila člověka a člověk krajinu - je to celkem hodně intenzívní a dobrodružné).
Jeden z připravovaných dílů věnujeme trase Telč – Dačice – Slavonice, kde mj. mimochodem nechceme pominout vydry ani Vydří.
A tady mám na Vás velikou prosbu: bylo by možné v rámci "putování" navštívit i váš Magorův statek? Uvědomit si, čím byl, co v něm chcete zachovat a jaké má teď poslání. Co mu člověk dává a co dostává zpět… co dával Ivanu Jirousovi, co statku svérázně vracel zpět, a co díky tomuto prostředí Jirous se sebe vydával (jak ho inspiroval).
Pokud Vám to dává smysl, budu moc vděčná za Vaši spolupráci. (Jinak časově by se jednalo o některý den na začátku srpna, natáčecí dny jsou vázány na nostalgickou jízdu).
Pokud by to bylo možné, moc ráda se s Vámi předtím setkám (nejlépe přímo na statku:) Předem děkuji za odpověď a těším se na případnou spolupráci.
Srdečně zdraví
Radka Lokajová
Vymínila jsem si, že se to nebude týkat jen Jirouse, ale také přítomnosti, což mi slíbili, ale už ne úplně dodrželi. Naštěstí byla zamčená sednice zrovna (hosté si vzali klíče), tak jsme museli jít do zrekonstruované vejminky, a tím pádem se o současnosti mluvit muselo, ať chtěli, či nechtěli. Při natáčení vznikla ale spousta záběrů statku, pokouším se z ČT dostat nepoužité materiály, zatím se to nedaří, tak uvidíme.
Díl s Vydřím se vysílal na jaře 2020, jmenuje se Krajinou České Kanady. Reportáž z Prostředního Vydří je od 7. minuty. Je to celkem pěkné.
Umístění náhrobního kamene na hrob Ivana Martina Jirouse
V březnu jsme na tátův hrob umístili kámen s básní „Jestli mne necháš umřít dřív“. Táta ji považoval za svoji nejlepší. Do zápražáku, který pochází ze statku v Prostředním Vydří, ji vytesal restaurátor Daniel Chadim z Nové Říše. Děkujeme za toto krásné dílo.
Fotografie najdete ve fotogalerii zde na webu.
Natáčení filmu Můj otec zvíře
Pavel Šebesta, amatérský filmař, mě poprosil, jestli by na statku mohl točit některé scény svého filmu, prý se jim velmi těžko shání dobové scenérie. Nechala jsem si stručně představit scénář a k natáčení dala souhlas. Zuzana Musilová z Jihlavského deníku napsala o filmu článek:
Film se jmenuje Můj otec zvíře. Válečné scény vznikaly u Slavonic při srpnové akci spojené s přepadením řopíků, natáčelo se i v září a pokračovat se bude na jaře příštího roku. Natáčení by mělo skončit v červenci 2020. Pokud vše půjde dobře, premiéra filmu je v plánu na Vánoce.
"Mnoho pokusů předtím nevyšlo, ale řekl jsem si, že i tak vytrvám. Povedlo se, napsal jsem scénář a za asistence řady skvělých lidí, kteří mi neváhali podat pomocnou ruku, jsem začal točit. Většinu věcí dělám já sám. Hlavní role se zhostil Miroslav Mojha, ale neméně důležití jsou i ostatní protagonisté," říká k tomu amatérský filmař Pavel Šebesta s tím, že film by se měl objevit i v místních kinech.
Jedná se o drama, dá se tedy předpokládat, jak skončí. Příběh je inspirovaný skutečnými událostmi, které se odehrály v Polsku. Amatérský filmař děj převedl do československého pohraničí v době, kdy tam vstupují vojska SS s jejich velitelem, který nedává moc šancí na život. Pavel Šebesta se snaží o co největší autenticitu, ale přiznává, že někdy to není vůbec snadné.
Ve filmu se objeví například statek Františky Jirousové v Prostředním Vydří, kostel ve Slavonicích, okolí Studnic u Telče, Telč, Plzeň a další lokace. Ve filmu si vedle představitele hlavní role dále zahráli herci i neherci Marie Šrůmová, Stanislava Kalendová, Filip Beran nebo Roman Vojtíšek.
Autor: Zuzana Musilová
Skupinové návštěvy
15. května: Studenti z gymnázia v Bystřici nad Pernštejnem
Paní Ludmila Císařová mi napsala tento email:
… vyučuji český jazyk a literaturu na Gymnáziu v Bystřici nad Pernštejnem. Se studenty se pravidelně vydáváme na poznávací exkurze, jejichž cílem jsou místa spojená s literaturou či výtvarným uměním, a podobně.
Před několika roky jsme navštívili hrob Vašeho otce, také krajina kolem Kostelního Vydří je velmi působivá. Při vyhledávání různých informací jsem objevila odkaz na statek, který je spjat s Vaší rodinou. Myslíte, že bychom mohli poprosit o umožnění návštěvy, popř. krátké setkání s Vámi? Autentické vzpomínky (samozřejmě i ty knižní) mají velkou sílu, ráda bych našim studentům (18 let, septima) umožnila docela ojedinělý zážitek.
Před léty nás vlídně přijali bratři Reynkové v Petrkově, absolventi dodnes vzpomínají. Neberte tuto poznámku jako nátlak, spíše důkaz pro náš opravdový zájem.
Tož jsem jim odpověděla a nachystala i nějaké pohoštění. Přijíždějí po třetí hodině, je jich celej obrovskej autobus. 31 studentů, maturitní ročník, a jejich učitelka, paní Císařová. Do vejminky bysme se nevešli, tak jdeme do sednice. Jsou tam všude. Nabízím pohoštění, skoro všechno naštěstí snědli, zbyla bábovka. Jedna studentka chudák zakopla a skácela se do tý jámy. Pak mě hodně mrzelo, že jsem to hned neobrátila v nějakou legraci, napadla mě správná věta až potom. Do té jámy tam totiž spadlo už nejméně tisíc lidí (během festivalů), včetně různých celebrit.
Vyprávěla jsem dlouho o historii statku, o rodě Florianů, soužití s tátou, co se teď na statku děje. Oni se pak ptali, hodně je zajímal můj vztah s tátou samozřejmě. Taky o psaní něco, o tom, co mi dali rodiče, jak to tady mám ráda, jak byla máma pro tátu důležitá, o tátově maniodepresi a postvězeňské psychóze. Těšilo mě to celkem, nic mi nevadilo. Ukázala jsem jim stodolu, nahlídli do hostiňáku a do vejminky. Paní učitelka byla z toho nějaká dojatá, jak jsem je přátelsky přijala a co všechno jsem jim řekla osobního. Tohle nikdy nechápu, přijde mi to naprosto normální a osobní ani ne. Ty hranice osobní–veřejný mám asi nastavený nějak jinak. O skutečně osobních věcech nemůžu pořádně mluvit s nikým, všechno ostatní mi přijde veřejný. Jedou tedy. Nechali mi tady 1500 Kč, takže jsem vydělala a budu mít na brigádu v červnu. Ta ekonomika „dávání“ se vyplácí mnohem víc než ekonomika výdělku.
28. září: Studenti z FF MU v Brně
Delegace studentů z Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně a Františka (v zelené bundě)
Tereza Blažková mi napsala tento email:
Milá paní Jirousová,
píšu Vám za studentstvo bohemistiky v Brně na FF MU. Pořádáme tradiční akci pro nadšence s názvem Literární toulky, vždy vyrazíme na místo spojené s nějakou významnou osobností, a tak si uděláme příjemný literární víkend. Tentokrát máme namířeno do Telče a jejího okolí, s čímž souvisí moje prosba – rádi bychom navštívili Magorův statek a jeho hrob, myslíte, že by byla možná např. nějaká prohlídka Statku či jakékoliv setkání třeba s Vámi? Bylo by nám ctí, kdybychom se s Vámi mohli setkat a poslechnout si nějaké zajímavosti. Návštěvu hrobu a statku máme naplánovanou na 28. 9. Jsem si vědoma toho, že je to, tak říkajíc "na poslední chvíli", nicméně oceníme jakoukoliv spolupráci, za takovouto službu bychom samozřejmě Statku rádi věnovali nějakou symbolickou sumu.
Tak jsem jim samozřejmě napsala, že je to v pořádku, zrovna jsem totiž v té době měla být na statku. Studenti přijíždějí kolem půl třetí, je jich asi 12. Tentokrát jsem žádné pohoštění už nechystala, nestihla jsem to, a minule to bylo nakonec až přehnaný. V sednici to zahajuju, vykládám o historii statku, festivalech, oni se ptají. Prohlížejí si hostiňák a píšou do kroniky dlouho, část jich zůstala na dvoře a povídáme si. Jdeme se podívat do stodoly a vedu je i do džungle. Nemají tam žádného vedoucího, jak to vypadá, vedou si to nějak sami, je tam taková akční dobrá holka, která se hodně ptá. Pak je na konec vedu do vejminky. Oni mi převelice děkují. Jsou milí všichni. Někteří z nich chtějí jít zpátky krajinou, vyprovodila je přes zahradu a ukázala cestu na Zadní Vydří.